ECLI:CZ:US:2010:4.US.1399.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1399/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky M-art, a.s., se sídlem v Hodoníně, Národní třída 33, zastoupené Mgr. Jaromírem Kráčalíkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hodoníně, Lipová alej 6, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2646/2008-163 ze dne 24. února 2010 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 38 Co 179/2006-136 ze dne 7. února 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích práv zaručených čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 14 C 661/2004 Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Hodoníně rozsudkem č. j. 14 C 661/2004-97 ze dne 27. října 2005 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") určil, že dne 2. září 2003 v Mělníku k návrhu JANK GROUP, spol. s r.o., se sídlem Hodonín, Brněnská 3540, dražebníkem Draukk - dražební s.r.o., se sídlem Praha 4, Jihovýchodní II. 757, dle §36 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb. provedená nedobrovolná dražba blíže specifikovaného pozemku a průmyslového objektu v obci a k. ú. Hodonín (dále jen "dražba") je neplatná a žalovaným JANK GROUP, spol. s r.o. a AREARCHA a.s. (dále jen "žalovaní") uložil zaplatit stěžovatelce společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 13.225,- Kč. K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 38 Co 179/2006-136 ze dne 7. února 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba, aby bylo určeno, že dražba je neplatná, se zamítá a uložil stěžovatelce nahradit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů řízení obou stupňů částku 16.655,- Kč. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 21 Cdo 2646/2008-163 ze dne 24. února 2010 zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.380,- Kč.
Stěžovatelka zásah do svých základních práv spatřuje v postupu soudů, které měly nesprávně interpretovat zejména ust. §48 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále jen "zákon"). Sám zákon podle stěžovatelky nevymezuje okruh pasivně legitimovaných v řízení o žalobě o neplatnost nedobrovolné dražby. Tzv. nerozlučné společenství dle ust. §91 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve vztahu k žalovaným subjektům v intencích stanoviska obou soudů nelze podle stěžovatelky v řízení o žalobě o neplatnost nedobrovolné dražby z povahy věci dovodit vhledem ke stylizaci ust. §48 odst. 3, odst. 4 a odst. 5 zákona, a postavení jednotlivých subjektů v dražebním řízení. Konečně pak podle stěžovatelky rozhodnutí Nejvyššího soudu, resp. jakékoli rozhodnutí soudu v jiné, byť analogické věci, není pro ostatní soudy, ale též subjekty právních vztahů, závazné, neboť precedens není v systému práva ČR pramenem práva a jeho význam pro soudní praxi nemůže být vnímán způsobem, jak se stalo v případě žaloby stěžovatelky, pokud byla s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 569/2005 ze dne 24. ledna 2006 odvolacím soudem zamítnuta a dovolacím soudem rozhodnutí odvolacího soudu potvrzeno zamítnutím dovolání stěžovatelky.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.
Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatelka zřejmě očekává, že Ústavní soud podrobí napadená rozhodnutí dalšímu (běžnému) instančnímu přezkumu.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 14 C 661/2004 a z odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí vyplývá, že odvolací i dovolací soud se věcí řádně zabývaly a v řízení postupovaly a rozhodly zcela v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Důvody svých v záhlaví citovaných rozhodnutí v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž v jejich závěrech neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole. Podle názoru Ústavního soudu jsou právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud dále pouze odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud uzavírá, že žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady jejího podání spočívající v nedoložení kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, neboť odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu