ECLI:CZ:US:2010:4.US.1492.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1492/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. října 2010 v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti J. D., zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, AK se sídlem Nerudova 22, 412 01 Litoměřice, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 2008 č. j. 33 Cm 74/2001-364 a Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009 č. j. 11 Cmo 173/2008-437 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2010 č. j. 22 Cdo 3039/2009-468 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě dne 21. 5. 2010 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v její civilní věci s tím, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek zakotvené v článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny.
Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 33 Cm 74/2001 vyplývá, že tamní soud rozsudkem ze dne 14. 3. 2008 č. j. 33 Cm 74/2001-364 zamítl stěžovatelčinu žalobu o určení, že smlouvy o zřízení zástavního práva ohledně nemovitostí, které náležely do bezpodílového spoluvlastnictví stěžovatelky a jejího manžela, k zajištění úvěru společnosti Atlantik - market, s. r. o., jsou neplatné. Vrchní soud rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 č. j. 11 Cmo 173/2008-437 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ke stěžejní námitce stěžovatelky, že zástavní smlouvy jsou neplatné, protože je uzavřel její manžel v rámci svého podnikání bez jejího souhlasu, uvedl, že manželé jednali ve vzájemné shodě a stěžovatelka musela být o významnějších podnikatelských aktivitách svého manžela informována, z čehož dovodil, že stěžovatelka souhlas k použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů ve smyslu ustanovení §148a odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 1. 1. 1992, svému manželovi udělila konkludentně na počátku podnikání, a proto stěžovatelčin souhlas k pozdějšímu uzavření zástavních smluv již nebyl třeba. V dovolání stěžovatelka namítala, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem při předchozím rozhodování ve věci, dle něhož k platnému uzavření zástavní smlouvy je třeba písemné formy, a že dále vycházel ze skutečností, které se nezakládají na pravdě. Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 2. 2010 č. j. 22 Cdo 3039/2009-468 stěžovatelčino dovolání odmítl jako nepřípustné. Z odůvodnění vyplývá, že pro rozhodnutí ve věci bylo určující skutkové zjištění, zda stěžovatelka dala obecný souhlas k podnikání manžela, přičemž takový souhlas nemusel mít písemnou formu; nastolením této otázky však stěžovatelka nevymezila žádnou právní otázku, jejíž řešení by mohlo vést k rozhodnutí judikatorního významu. Nedostatek písemné formy zástavních smluv stěžovatelka netvrdila a udělení souhlasu s jejich uzavřením s ohledem na předchozí obecný souhlas stěžovatelky s podnikáním manžela nebylo třeba.
Stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud pojal dovolací důvody jako důvody její ústavní stížnosti, a dodává, že nelze připustit, aby Nejvyšší soud v téže věci rozhodoval dvakrát, avšak pokaždé vyslovil jiný právní názor.
Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle ustanovení §236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. a contr. §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle §238 odst. 2, §238a odst. 2 o. s. ř.).
V případě dovolání přípustného dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací přezkum předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], přičemž současně je nutno tvrdit, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2332/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Logicky a opět nevyhnutelně (též bez "uvážení") dovolací soud odmítne jako nepřípustné dovolání v režimu přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže dovolatel sice uplatnil obecně způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., napadl jím však posouzení právní otázky, na kterém rozhodnutí nespočívá (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1549/08).
Tvrzení stěžovatelky o nesprávných skutkových zjištěních, z nichž vycházel odvolací soud, nelze považovat za vznesení právní otázky ve smyslu výše uvedeném. Totéž platí i o její námitce, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor dříve vyslovený Nejvyšším soudem; nadto tento se netýkal písemné formy zástavních smluv, jak je mylně přesvědčena stěžovatelka, ale otázky, zda souhlas stěžovatelky k jednorázovému použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů na konkrétní podnikatelský účel je oním generálním souhlasem dle ustanovení §148a odst. 1 občanského zákoníku v tehdejším znění. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nespočívá na posouzení stěžovatelkou nastolené otázky a tudíž ani nelze hovořit o nerespektování závazného právního názoru. Protože stěžovatelka nepředložila dovolacímu soudu žádnou otázku, jež by z povahy věci mohla být předmětem jeho přezkumu z hlediska existence zásadního právního významu, nezbylo Ústavnímu soudu než přisvědčit závěru Nejvyššího soudu, že stěžovatelka uplatnila tzv. nezpůsobilé dovolací důvody. Ústavní stížnost je proto v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.
Absence jakékoli snahy stěžovatelky o vymezení relevantní právní otázky pak předznamenává postup Ústavního soudu i ve vztahu k napadeným rozsudkům soudů prvního a druhého stupně, protože tímto pochybením nevytvořila stěžovatelka Ústavnímu soudu žádný prostor pro meritorní přezkum těchto rozhodnutí. Z výše vyloženého je totiž zřejmé, že ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy; tak tomu není, jestliže stěžovatelka uplatnila nezpůsobilé dovolací důvody, poněvadž dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá. To však má za následek, že stěžovatelce nesvědčí dobrodiní ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu stěžovatelce, tj. dne 7. 3. 2009, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozsudkům soudu prvního a druhého stupně hodnotit jako opožděně podanou.
Z důvodů vyložených výše odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako opožděně podanou a dílem jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu