ECLI:CZ:US:2010:4.US.1538.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1538/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel R. B., zastoupeného Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem Praha 10, V Nových domcích 13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2010 č. j. 56 Co 82/2009- 857, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. května 2010, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení výroku I. opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. března 2010 č. j. 56 Co 82/2009 - 857 s tvrzením, že napadeným usnesením byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, neboť nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel rovněž navrhl, aby České republice byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení.
Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením ve věci změny úpravy rodičovské zodpovědnosti a styku opravil výrokem I. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. července 2009 č. j. 56 Co 82/2009-717 v odstavci II. ve výroku v té části, která se týká úpravy styku otce s nezl. M. B. o jarních prázdninách takto:
"Úprava styku otce R. B. s nezletilou M. B., jež je obsažena v rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. září 2005 č. j. 40 Nc 43/2005-96, se mění tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou M. - o jarních prázdninách v každém sudém roce s počátkem v sobotu předcházející těmto prázdninám v 9.00 hodin a s koncem v neděli posledního dne těchto prázdnin v 18.00 hodin". Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že v rámci svého rozsudku ze dne 13. července 2009 č. j. 56 Co 82/2009-717 rozhodl k odvolání otce o změně dosavadní úpravy styku otce s nezl. M. B. tak, že styk má probíhat rovněž o jarních prázdninách v 9.00 hodin a "s koncem v neděli následující po uplynutí těchto prázdnin v 18.00 hodin". Formulace výroku o úpravě styku otce z nezl. M. o jarních prázdninách vyvolává pochybnosti v tom smyslu, zda styk rodiče s dítětem má trvat jen po dobu jarních prázdnin (1 týden), či po uplynutí jarních prázdnin ještě jeden následující týden do neděle po jarních prázdninách následující do 18.00 hodin. K odstranění pochybností o délce trvání styku otce s nezl. M. o jarních prázdninách vydává odvolací soud podle §164 ve spojení s §211 o. s. ř. toto opravné usnesení. V jeho rámci vyjadřuje, že styk otce z nezl. M. o jarních prázdninách v každém sudém roce má probíhat od soboty předcházející těmto prázdninám v 9.00 hodin do neděle posledního dne těchto jarních prázdnin v 18.00 hodin.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal nezákonnost opravného usnesení, neboť jím byl změněn výrok jinak bezchybného pravomocného rozsudku, přičemž mu nebylo umožněno se k prováděným důkazům a k řízení vyjádřit.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v souladu s ustanovením §164 o. s. ř. podle jehož dikce předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Napadené rozhodnutí je pak dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, přičemž argumentace stěžovatele uvedená v ústavní stížnosti při polemice s oprávněním předsedy senátu vydat opravné usnesení podle ustanovení §164 o. s. ř. nepřekročila rámec podústavního práva. Ve věci rozhodující soud uvedl základní důvody, z nichž při vydání opravného usnesení vycházel a v jeho postoji neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Pokud stěžovatel nesouhlasí s obsahem opravného usnesení, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ve světle uvedeného nelze než uzavřít, že ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu je takto ústavně souladným výrazem nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem k výsledku řízení neshledal Ústavní soud ani podmínky pro vyhovění návrhu na náhradu nákladů řízení (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu