ECLI:CZ:US:2010:4.US.1890.10.1
sp. zn. IV. ÚS 1890/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky S. Z., zastoupené Mgr. Lucií Černotovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Jakubské nám. 5, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 243/2009-83 ze dne 24. března 2010 a proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 47 C 244/2007-62 ze dne 10. března 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na soudní a jinou právní ochranu zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z připojených příloh a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 47 C 244/2007 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem pro zmeškání č. j. 47 C 244/2007-62 ze dne 10. března 2009 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") připustil změnu žaloby tak, že stěžovatelka coby 1. žalovaná a 2. žalovaný Společenství vlastníků Spolková 10-12 (dále jen "2. žalovaný") jsou povinni zaplatit žalobkyni 60.692,20 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni Ing. A. S. (dále jen "žalobkyně") 60.692,20 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), zamítl žalobu vůči 2. žalovanému (výrok III.), uložil stěžovatelce zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 24.825,80 Kč (výrok IV.) a uložil žalobkyni zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 18.220,- Kč (výrok V.). K odvolání stěžovatelky proti výrokům II. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 19 Co 243/2009-83 ze dne 24. března 2010 (dále jen "rozhodnutí odvolacího soudu") rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV. potvrdil (výrok I.) a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21.864,- Kč (výrok II.)
Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně uvedeno zpochybňuje splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání soudem prvního stupně, když jí nebylo řádně (účinně) doručeno předvolání k prvnímu jednání ve věci, přičemž pochybení soudu prvního stupně nenapravil ani soud odvolací. Tím mělo být stěžovatelce znemožněno domáhat se stanoveným postupem práv u nezávislého a nestranného soudu, resp. jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, zabývá se zkoumáním formálních náležitostí ústavní stížnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ve smyslu tohoto ustanovení je tedy ústavní stížnost chápána jako prostředek individuální právní ochrany a stěžovatel musí být napadeným rozhodnutím (resp. zásahem) orgánu veřejné moci sám postižen.
Stěžovatelka rozhodnutí soudu prvního stupně napadla ústavní stížností v celém jeho rozsahu, tedy i ve výrocích III. a V., jimiž bylo rozhodováno pouze o právech a povinnostech žalobkyně a 2. žalovaného. Tyto výroky, kterými bylo rozhodnuto ve vztahu k jiným osobám než stěžovatelce, nepředstavují pro stěžovatelku žádný negativní dopad do jejích základních práv a stěžovatelce ani nenáleží žádné oprávnění k tomu, aby svojí ústavní stížností vyvolala ústavně právní přezkum rozhodnutí obecného soudu, dotýkající se pouze jiných účastníků řízení. Ústavní stížnost stěžovatelky směřující proti výrokům III. a V. rozhodnutí soudu prvního stupně je proto podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) podána někým zjevně neoprávněným.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že odvoláním napadla stěžovatelka pouze výroky II. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoli však jeho výrok I. Stěžovatelka tak ve vztahu k výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně nevyčerpala řádný opravný prostředek, kterým je (přípustné) odvolání. Pokud stěžovatelka podala ústavní stížnost, aniž před tím podala odvolání, a tedy nevyčerpala před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, je ústavní stížnost ve vztahu k výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení §43 dost. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Stěžovatelka v projednávané věci v podstatě tvrdila, že nesprávným postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem. K odstranění tohoto pochybení však má stěžovatelka, ve vztahu k výrokům II. a IV. rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu, k dispozici žalobu pro zmatečnost. Podle zmatečnostního důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu lze žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Stěžovatelka tak je před podáním ústavní stížnosti povinna tento procesní prostředek vyčerpat. Pokud stěžovatelka podala ústavní stížnost, aniž před tím podala žalobu pro zmatečnost, a tedy nevyčerpala před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytoval, je ústavní stížnost ve vztahu k výrokům II. a IV. podle ustanovení §43 dost. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu též nepřípustná.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2010
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka