ECLI:CZ:US:2010:4.US.2132.09.2
sp. zn. IV. ÚS 2132/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ABILITY HOUSE, s. r. o., Hudcova 78b, Brno, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Veveří 57, Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2009 sp. zn. 2 Cmo 352/2008 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2008 sp. zn. 50 Cm 17/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 13. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Napadeným usnesením krajského soudu bylo výrokem I. rozhodnuto tak, že se řízení o odvolání stěžovatelky zastavuje a výrokem II. bylo rozhodnuto tak, že žalobce ani stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Napadeným usnesením vrchního soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
Stěžovatelce byla v rámci odvolacího řízení stanovena povinnost uhradit náklady odvolacího řízení ve výši 14.170,- Kč. Dne 20. 5. 2008 podala stěžovatelka žádost o osvobození od soudního poplatku. Soud prvního stupně na tuto žádost reagoval tak, že dne 23. 5. 2008 vyzval stěžovatelku, aby zaslala soudu potřebné doklady. Dne 9. 6. 2008 svým přípisem soud prvního stupně sdělil stěžovatelce, že o osvobození od soudního poplatku nebude rozhodnuto, protože soudní poplatek byl zaplacen 1) žalovaným. Přesto dne 29. 7. 2008 soud prvního stupně vyzval stěžovatelku k doložení daňového přiznání za poslední zdaňovací období. Na to stěžovatelka nereagovala, a to s ohledem na předchozí sdělení, že nebude ve věci osvobození od soudního poplatku rozhodováno. Dne 28. 8. 2008 vydal soud prvního stupně usnesení, kterým se stěžovatelce osvobození od soudního poplatku nepřiznává. Na základě tohoto pak soud prvního stupně svým usnesením ze dne 29. 9. 2009 zastavil řízení o odvolání stěžovatelky. Proti tomuto podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl vrchní soud tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti zastává stěžovatelka názor, že postupem obecných soudů došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka správně uvěřila tomu, že na její straně není povinnost hradit soudní poplatek za odvolání, neboť tak již učinil spoluobžalovaný.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelky neshledal.
Ústavní stížností napadená rozhodnutí se týkají zastavení soudního řízení, přičemž důvodem takového postupu obecných soudů bylo nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka prokazatelně věděla, že jí usnesením prvostupňového soudu osvobození od soudního poplatku nebylo přiznáno, poplatek nezaplatila a ani nevyužila řádný opravný prostředek. V takové procesní situaci není obecným soudům prakticky čeho vytknout, neboť nebyla splněna základní podmínka soudního řízení.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než aby návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu