ECLI:CZ:US:2010:4.US.2295.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2295/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky N. Š., zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Brně, Chládkova 3, směřující proti výrokům II., III. a IV. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 384/2008-160 ze dne 6. listopadu 2008 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejích ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z čl. 90 Ústavy České republiky domáhala zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 1 Cm 124/2003 Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 1 Cm 124/2003-101 ze dne 17.března 2005 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") uložil stěžovatelce zaplatit žalobci V. K. (dále jen "žalobce") částku 160.000,- Kč s 20% úrokem z prodlení ode dne 30. 6. 1996 do zaplacení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku 56.588,25 Kč (výrok II.). K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 5 Cmo 405/2005-127 ze dne 25. ledna 2007 (dále jen "první rozhodnutí odvolacího soudu") rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba o zaplacení částky 160.000,- Kč s 20% úrokem z prodlení ode dne 30. 6. 1996 do zaplacení se zamítá (výrok I.), uložil žalobci zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení před krajským soudem částku 33.775,- Kč (výrok II.) a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14.325,- Kč (výrok III.). K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 32 Cdo 1989/2007-143 ze dne 25. června 2008 první rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Následně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 5 Cmo 384-160 ze dne 6. listopadu 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně v části výroku I. změnil tak, že žaloba o zaplacení 20% úroku z prodlení z částky 160.000,- Kč za den 30. 6. 1996 se zamítá (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.), uložil stěžovatelce zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před krajským soudem částku 56.588,25 Kč (výrok III.) a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 77.433,50 Kč (výrok IV.).
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Důvody, pro které Vrchní soud v Olomouci rozhodl výroky, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí, v odůvodnění tohoto rozhodnutí v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětluje, přičemž Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tyto odkazuje. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky shledáno nebylo. Ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry obecného soudu, takže stěžovatelčiny námitky důvod ke kasaci v záhlaví citovaných výroků rozhodnutí založit nemohly.
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2010
Miloslav Výborný v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu