ECLI:CZ:US:2010:4.US.2326.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2326/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. října 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele JUDr. Martina Litvana, LL.M., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadce SKYWALKER s. r. o. se sídlem Praha 1, Revoluční 1080/2, IČ 25780590, zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 12, o ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 3. 2010 č. j. 21 Cdo 4887/2008-68, Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008 č. j. 11 Cmo 70/2008-45 a č. j. 11 Cmo 79/2008-42 a Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2008 č. j. 1 Cm 48/2007-28, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že Nejvyšší soud odmítl dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2008, kterým bylo odmítnuto odvolání, podané proti výroku soudu I. stupně, zamítající návrh na přerušení řízení i žalobu pro zmatečnost, brojící proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2007 a ukládající mu povinnost k náhradě nákladů řízení žalované. Nejvyšší soud odůvodnil své usnesení tím, že rozhodnutí o zastavení řízení je rozhodnutím nemeritorním a tedy dovolání není proti němu přípustné. S poukazem na stanovisko Ústavního soudu vyjádřené ve věci sp. zn. III. ÚS 249/06 vyslovil přesvědčení, že v souladu s §229 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu lze žalobou pro zmatečnost napadnout jakékoliv rozhodnutí soudu - tedy i o zastavení řízení a nikoliv pouze rozhodnutí meritorní. Dále vznesl námitky proti rozhodnutím o nákladech řízení, když dle jeho přesvědčení se žalovaná podílela na vyvedení majetku z majetkové podstaty úpadce krátce před prohlášením konkursu a ke zpětvzetí žaloby došlo z důvodu prodeje pohledávky vůči ní v průběhu konkursního řízení a tedy nikoliv zaviněním žalobce v původním řízení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podan po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud projednal dovolání podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a opodstatněně je v celém rozsahu odmítl, když v odůvodnění svého rozhodnutí obsáhle vyložil důvody, pro něž byla zjištěna jeho nepřípustnost. Pokud jde o námitky stěžovatele vztahující se k postupu soudů ve věci jeho žaloby pro zmatečnost, nutno dodat, že výklad ustanovení §229 občanského soudního řádu a hodnocení samotného rozhodnutí, kterým bylo řízení o označené žalobě zastaveno, učinil dovolací soud v souladu se svou judikaturou, jakož i s usnesením Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 249/06, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává. Vzhledem k vyčerpávajícímu odůvodnění usnesení dovolacího soudu lze v dalším na ně odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající usnesení soudu I. a II. stupně pak jako podaný po lhůtě k tomu stanovené, když rozhodnutí o odmítnutí dovolání nelze považovat za učiněné z důvodů závisejících na uvážení soudu [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) a §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu