ECLI:CZ:US:2010:4.US.2445.10.2
sp. zn. IV. ÚS 2445/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Home Credit, a. s., se sídlem Moravské nám. 8, 602 00 Brno zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem, AK se sídlem Havlíčkova 13, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2010 č. j. 33 C 233/2007-50 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Dle názoru stěžovatelky bylo odůvodnění napadeného rozsudku vnitřně rozporné a logicky vadné. V rámci jednoho řízení totiž soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka neprokázala své tvrzení o postoupení pohledávky, a v rámci řízení, z něhož vzešel napadený rozsudek, vzal naopak soud postoupení pohledávky za prokázané, a zamítl proto žalobu stěžovatelky pro údajný nedostatek aktivní legitimace.
Takový postup je dle stěžovatelky v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (nálezy sp. zn. III. ÚS 674/06 a sp. zn. II. ÚS 31/10), podle nichž musí být rozhodnutí a jeho odůvodnění logické, konzistentní a prosté rozporů. Zde naopak soudy v souvisejících řízeních dospěly k závěrům, které vedle sebe nemohou obstát.
II.
Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce i účastníkům řízení znám.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Napadený rozsudek Městského soudu v Brně žádnou ze shora uvedených vad netrpí; je řádně a dostatečně odůvodněn a interpretace podústavního práva v něm provedená je bezpochyby ústavně konformní. Na tom nic nemění ani jeho vztah k usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2010 č. j. 28 Co 397/2008-35, jímž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na vydání usnesení o procesním nástupnictví. Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních námitek proti názoru (jenž implicitně ze srovnání napadeného rozhodnutí s citovaným usnesením vyplývá), že zatímco pro postup podle ustanovení §107a o.s.ř je třeba doložit právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod či přechod práva, nedostatek aktivní legitimace lze vyvodit již z faktu, že dlužníkovi bylo postoupení pohledávky oznámeno. "Rozdíl" mezi postupem soudů, proti němuž stěžovatelka brojí, totiž není v posouzení otázky, zda k postoupení pohledávky došlo, nýbrž v tom, že v řízení o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o.s.ř. neunesla stěžovatelka důkazní břemeno.
Lze také připomenout, že vyloučil-li zákonodárce odvolací přezkum v bagatelních věcech (v rozsahu dle ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř.), je zásadně nepřijatelné obcházet tuto zákonnou výluku přípustnosti odvolání cestou ústavní stížnosti, nejedná-li se v konkrétním případě o věc zakládající důležitou otázku výkladu či aplikace základních lidských práv, což v projednávaném případě Ústavní soud neshledal.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu