ECLI:CZ:US:2010:4.US.2457.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2457/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické o návrhu Mgr. I. Š., advokáta, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, na zrušení ustanovení §17a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Podáním označeným ústavní stížnost se navrhovatel s poukazem na porušení jeho ústavně zaručeného práva na rovnost v právech a povinnostech dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod a na porušení principu zákazu diskriminace dle čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení ustanovení §17a zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii, v platném znění (dále jen "zákon o advokacii").
Navrhovatel vyjadřuje přesvědčení, že povinnost nosit stavovský oděv, to jest jakousi uniformu, se ukládá pouze jedné profesi podnikatelů bez jakéhokoli logického zdůvodnění. Ačkoli se dá akceptovat používání služebních oděvů u zaměstnanců státu, to jest příslušníků ozbrojených složek, státních zástupců a dalších, neexistuje v právním řádu České republiky žádná obdoba takto uložené povinnosti jiným podnikatelům, například povinnost lékařů používat při ošetřování pacientů bílý plášť. Advokáti v tomto směru nejsou nadáni žádnými pravomocemi, které by odůvodňovaly zavedení takové povinnosti. Pro navrhovatele je navíc těžko akceptovatelné, že stanovením tohoto druhu povinnosti pouze jedné úzké skupině osob tyto fakticky nutí, aby náklady na tyto pracovní pomůcky nesly ze svého. Podle navrhovatele se jedná o absurditu (jako by stát nutil například kominíky k povinnému nošení černých čepic při čištění komínů). Pro úplnost stěžovatel dodává, že ani jiným členům profesí zastupujících účastníky před soudy, například daňovým poradcům, patentovým zástupcům či notářům, zákonodárce obdobnou povinnost neukládá. Demokratická společnost je podle navrhovatele založena na rovném přístupu k právům a povinnostem a žádná skupina osob nesmí být bezdůvodně diskriminována. Postup zákonodárce zavedením "uniforem" pro advokáty takovýmto bezdůvodným zásahem podle mínění navrhovatele je a připomíná povinnou uniformitu komunistické společnosti.
II.
Z podání navrhovatele, ač bylo označeno jako ústavní stížnost, je zřejmé, že se jím domáhá zrušení označeného ustanovení zákona.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením návrhu, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro návrh na zrušení zákonného ustanovení.
Podle ustanovení §64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou oprávněni podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen osoby v tomto ustanovení uvedené. Podle ustanovení §64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je oprávněn podat návrh na zrušení zákona také ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona.
Ústavní stížnost podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení §74 citovaného zákona může fyzická nebo právnická osoba spolu s ústavní stížností podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
V projednávané věci se stěžovatel obrátil na Ústavní soud přímo s návrhem na zrušení ustanovení zákona, aniž by byly splněny podmínky stanovené v ustanovení §64 odst. 1 písm. e) a v ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než projednávaný návrh na zrušení ustanovení zákona podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, odmítnout.
III.
Nad rozsah vlastního posouzení projednávaného návrhu považuje Ústavní soud za vhodné učinit několik poznámek k obsahu námitek navrhovatele a napadeného ustanovení §17a zákona o advokacii.
Ústavnímu soudu je známo, že advokacie po změně politické a společenské situace v roce 1989 usilovala a usiluje o návrat k dlouhodobé tradici advokátního stavu, přetržené událostmi roku 1948.
Jako součást tohoto návratu lze nepochybně vnímat i opětovné zavedení taláru neboli úředního roucha advokátů, který byli advokáti oprávněni užívat právě do roku 1948.
Ostatně i stavovská diskuse zaznamenala, že všechny principy, jimiž je advokát při výkonu své profese povinen se řídit, mohou být v jeho mysli zhmotněny mimo jiné do podoby taláru, který je svého druhu uniformou či dresem. Maje pak tuto uniformu či dres na sobě, každý její nositel spíše pocítí význam okamžiku, pro který si talár oblékl a své úlohy při něm, jakož i cti profese, k níž přísluší a kterou reprezentuje. Tím spíše se pak své role chopí s plným nasazením a bude ji vykonávat skutečně tak, jak to podle svého nejlepšího vědomí pokládá za prospěšné.
V tomto smyslu je pak snad talár nošený advokátem ještě významnějším pro uvědomění si role advokáta a důležitosti jeho úlohy pro správnost úkonu, o který jde, ostatními osobami, které se úkonu účastní.
Opětovné zavedení taláru advokátů může být též správným krokem pro zvýšení reprezentativnosti procesu, kterou tento pozbyl zejména tzv. "zlidověním" soudnictví, v jehož rámci byl mimo jiné talár advokátům odňat.
Tradice advokacie jako svobodného právnického povolání a respekt k příslušníkům advokátního stavu nejsou, neboť takovými z povahy věci být nemohou, výslovně upravenými principy advokacie, jako například nezávislost či nadřazenost zájmů klienta nad zájmy advokáta, avšak i ve srovnání s těmito principy představují nezanedbatelné hodnoty.
Lze tedy shrnout, že znovuzavedení práva advokátů nosit při úkonech, které to svým významem odůvodňují, talár, souvisí i s hodnotami skrytějšími a svým významem pouhý vnější efekt daleko přesahujícími.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2010
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu