ECLI:CZ:US:2010:4.US.2559.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2559/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele Mgr. K. B., zastoupeného JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem v Hodoníně, Masarykovo nám. 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 15. 4. 2010 č. j. 58 Co 58/2010-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. 9. 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu, neboť má za to, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy, zakotvené zejména v čl. 1 odst. 1, v čl. 2 odst. 3, v čl. 90, v čl. 96 odst. 1 Ústavy a v čl.1, v čl. 2 odst. 2, v čl.3 odst. 1, v čl. 4, v čl. 9 odst. 1 a 4, v čl.11 odst. 1, v čl. 26 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud přitom ústavní stížností napadeným usnesením rozhodoval jako odvolací soud o odvolání stěžovatele, soudního exekutora, proti rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti. Jmenovaný okresní soud stěžovateli, jako soudnímu exekutorovi, mimo jiné nepřiznal odměnu, a to za situace, kdy povinný, zanechavši po sobě majetek nepatrné hodnoty, zemřel a exekuce byla z podnětu stěžovatele zastavena. Krajský soud předmětný výrok okresního soudu vztahující se k nepřiznání odměny stěžovateli potvrdil. Ve svém rozhodnutí (resp. jeho odůvodnění, jež je velmi detailní - rozhodnutí čítá 6 stran) se s nadhledem hodným šachového velmistra, vypořádal se všemi aspekty, jež se k odměně exekutora, resp. nákladům exekuce ve smyslu §89 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, váží.
Ústavní soud ústavní stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k tomu, že krajský soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí striktně vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu a ústavní stížnost je tak vlastně pouhou polemikou nejen s napadeným usnesením, ale i se samotnými závěry Ústavního soudu, postačí proto na tomto místě konstatování, že ani v případě této ústavní stížnosti Ústavní soud nemá důvod, proč by se od svých dlouhodobě prezentovaných závěrů měl odchylovat. Pro úplnost budiž v této souvislosti odkázáno rovněž na nejnovější plenární nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 16/08 ze dne 29. 9. 2010 (doposud nepublikováno, dostupné online na http://nalus.usoud.cz), jež se dané problematiky rovněž týká a závěry tam uvedené by mohly být pro stěžovatele minimálně inspirativní.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu