ECLI:CZ:US:2010:4.US.2640.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2640/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. prosince 2010 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti RSDr. J. K., zastoupeného JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem, AK se sídlem Škroupova 957, 500 02 Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 27. května 2010 č. j. 18 Co 277/2010-45 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudu s tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Napadaným rozhodnutím odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. března 2010 (č. j. 10 C 183/2009-34) toliko ve výroku o výši náhrady nákladů řízení, k čemuž stěžovatel namítá, že odvolací soud mu nedal jako účastníku řízení možnost vznést námitky proti moderačnímu právu odvolacího soudu ve vztahu k výroku o nákladech řízení, čímž bylo porušeno jeho právo na vyjádření se k věci.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil včas k podání ústavní stížnosti oprávněný a řádně zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud poznamenává, že ke vztahu odvolacího řízení, v němž byl napaden toliko výrok o náhradě nákladů řízení, a možnosti vyjádřit se k tomuto řízení stranou, jež nepodala odvolání, se Ústavní soud již vícekrát ve své judikatuře vyjádřil. V odlesku principu rovnosti účastníků řízení soud judikoval, že pokud obecný soud nedoručil stěžovateli odvolání žalobce, neumožnil mu se k němu vyjádřit a rozhodl o nákladech řízení toliko na základě podaného odvolání, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech, čímž porušil ústavně chráněnou rovnost účastníků řízení. V případě doručení stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby mohla, bude-li to pokládat za potřebné k obraně svých zájmů, předložit soudu své skutkové a právní protiargumenty (srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 202/03, III. ÚS 291/08, IV. ÚS 973/09, II. ÚS 2189/09, III. ÚS 3299/09 - dostupné na: http://nalus.usoud.cz/).
V případě stěžovatele však nelze hovořit o nerovnosti zbraní a zásahu do práva na spravedlivý proces. Z vyžádaného spisu vyplývá, že odvolání žalovaného domáhající se změny náhradově nákladového výroku soudu prvého stupně s důrazem na případnost aplikace §150 o. s. ř. bylo stěžovatelovu zástupci komunikováno. Stěžovatel tak mohl své námitky (nyní obsažené v ústavní stížnosti) uplatnit již v rámci odvolacího řízení; pokud tak neučinil, vnáší pro řízení před Ústavním soudem nepřípustné novoty, čímž mimo jiné v rozporu s ustálenou a všeobecně dostupnou judikaturou činí z Ústavního soudu soud další instance; z uvedeného je zřejmé, že stěžovatelovo tvrzení, podle kterého byl "nucen vznášet námitky poprvé až v řízení před Ústavním soudem" je neobhajitelné.
Z výše vyloženého je patrno, že stěžovateli se nezdařilo prokázat porušení jemu ústavně zaručených práv a svobod, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu