ECLI:CZ:US:2010:4.US.2642.10.1
sp. zn. IV. ÚS 2642/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky M. M., o ústavní stížnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. 9. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil dle jeho obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), směřující vůči postupu obecných soudů v řízení vedeném Okresním soudem Plzeň-jih (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 10 C 59/2008. Stěžovatelka ve svém podání uvedla, že její věc je obecnými soudy řešena nespravedlivě a v rozporu s dobrými mravy. Na stížnost ze dne 20. 5. 2010, kterou podala ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"), bylo reagováno vyhýbavě a nepřesvědčivě. V řízení dochází k úmyslným průtahům, jejichž smyslem je znevýhodnit stěžovatelku s ohledem na její vysoký věk. Z těchto důvodů stěžovatelka požádala Ústavní soud, aby její žádost neodmítl a aby dohlédl na spravedlivé vyřízení jejího sporu, neboť se ze strany Městského úřadu Stod jedná o prokazatelnou korupci.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu posouzení návrhu, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala i další obsahové a formální náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu.
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval. Jak bylo zjištěno ze sdělení krajského soudu, stěžovatelka podala proti rozsudku okresního soudu č. j. 10 C 59/2008-132 ze dne 14. 5. 2010, jímž byla zamítnuta její určovací žaloba, odvolání, o němž krajský soud doposud nerozhodl. Stěžovatelka tedy prozatím nesplnila podmínku vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytoval. Jelikož Ústavní soud v projednávané věci neshledal důvody pro postup dle §75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) téhož předpisu. Vzhledem k výše uvedenému již Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Pokud jde o namítané průtahy v řízení, Ústavní soud by mohl ve prospěch stěžovatelky zasáhnout toliko tehdy, jestliže by tyto byly stále aktuální, tzn. jestliže by zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky stále trval. Jelikož dne 14. 5. 2010 vydal okresní soud rozhodnutí ve věci samé, proti němuž podala stěžovatelka dne 28. 6. 2010 odvolání, které odvolací soud obdržel dne 27. 8. 2010, bylo zřejmé, že v době projednávání ústavní stížnosti k průtahům v řízení nedocházelo. Z tohoto důvodu ani nebylo možné uvažovat o postupu dle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj