ECLI:CZ:US:2010:4.US.2775.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2775/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2010 o ústavní stížnosti společnosti HR a VA, s. r. o., se sídlem ul. Míru 235, 378 21 Kardašova Řečice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009 čj. 20 Cdo 2301/2007-212, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 12. 2005 čj. 7 Co 1623/2005-121 a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 22. 3. 2005 čj. Nc 2439/2003-43 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Jak Ústavní soud zjistil z vyžádané kopie doručenky, bylo shora uvedené usnesení Nejvyššího soudu doručeno zástupci stěžovatelky dne 21. 8. 2009. Ústavní stížnost podaná elektronickým podáním dne 29. 10. 2009 je proto návrhem opožděným.
Z obsahu ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelka odvíjí počátek lhůty k podání ústavní stížnosti až od doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jejímu jednateli "prostřednictvím jejího zástupce". Tento názor je však mylný. Jeho akceptací ztrácela by lhůta k podání ústavní stížnosti jakýkoliv smysl; zda a kdy zástupce účastníka doručí svému klientu písemnost doručovanou soudem pouze jemu, je totiž záležitostí zcela nahodilou, ba dokonce i snadno ovlivnitelnou; k tomu možno též odkázat na ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením §45c odst. 1 o. s. ř., jakož i na zcela stabilizovanou judikaturu i právní literaturu k uvedené problematice se vážící.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to aniž by bylo nezbytné vyzývat stěžovatelku k odstranění vad ústavní stížnosti, neboť by i byly tyto vady napraveny, nic by to na opožděnosti návrhu změnit nemohlo.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2010
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj