ECLI:CZ:US:2010:4.US.2878.09.1
sp. zn. IV. ÚS 2878/09
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti S. O., právně zastoupené JUDr. Miloslavem Juračkou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Liberec, Dr. E. Beneše 4/12, směřující proti usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 30. července 2009, č.j. 4 KZV 16/2009-91, Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 9. září 2009, č.j. 31 Nt 311/2009-15, Okresního soudu v Liberci ze dne 25. srpna 2009, č.j. 0 Nt 337/2009-10, a Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 23. září 2009, č.j. 31 To 462/2009-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky pro podání ústavní stížnosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť měla za to, že jimi byla porušena její základní práva na osobní svobodu zaručené v čl. 8 odst. 1,2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále i právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Rozhodnutím Okresního soudu v Liberci ze dne 12. května 2009, č.j. 0 Nt 39/2009-18, byla stěžovatelka vzata do vazby. Napadeným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 30. července 2009 byla stěžovatelka dle ustanovení §71 odst. 3 trestního řádu ponechána ve vazbě. Následnou stížnost stěžovatelky zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci výše zmíněným usnesením ze dne 9. září 2009. Usnesením Okresního soudu v Liberci byla zamítnuta žádost stěžovatelky o propuštění z vazby a následnou stížnost Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci zamítl usnesením ze dne 23. září 2009.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že její právní zástupce poté, co do dne 18. srpna 2009, neobdržel usnesení podle §73 odst. 1 (zřejmě §137 odst. 1) trestního řádu o ponechání stěžovatelky ve vazbě podal žádost o její propuštění, o kterém bylo rozhodnuto výše uvedenými usneseními Okresního soudu v Liberci a Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci. Teprve dne 19. srpna 2009 bylo obhájci stěžovatelky doručeno rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci o ponechání stěžovatelky ve vazbě.
Stěžovatelka uvedla, že byla zadržena dne 9. května 2009 a její vazba dosáhla tříměsíčního limitu dne 9. srpna 2009. V následujících 5 pracovních dnech měl státní zástupce rozhodnout, zda se stěžovatelka ponechává ve vazbě i nadále, či zda se z vazby propouští. O dalším ponechání stěžovatelky ve vazbě však bylo rozhodnuto dne 30. července 2009, tedy dříve, než takové rozhodnutí může být dle ustanovení §73 odst. 3 (správně §71 odst. 3) trestního řádu učiněno. Navíc rozhodnutí nebylo, podle přesvědčení stěžovatelky, doručeno v zákonných lhůtách dle §137 odst. 3 trestního řádu, když její obhájce je obdržel až dne 19. srpna 2009. S ohledem na uvedené skutečnosti má tedy stěžovatelka za to, že rozhodnutí nebyla učiněna v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, tedy bylo rozhodnuto nezákonně.
Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
K ústavní stížnosti se, na základě výzvy, vyjádřila za Okresní soud v Liberci předsedkyně senátu, která Ústavnímu soudu sdělila, že o žádosti o propuštění z vazby bylo rozhodnuto v souladu se zákonem.
Za Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci se k ústavní stížnosti vyjádřila předsedkyně senátu 31 Nt i 31 To, která odkázala na napadená usnesení.
K ústavní stížnosti se zároveň vyjádřil Krajský státní zástupce v Ústí nad Labem, který Ústavnímu soudu sdělil, že napadené usnesení státního zastupitelství bylo stěžovatelce doručeno dne 11. srpna 2009 a to včetně překladu do ruského jazyka (požadavek stěžovatelky, která odmítá překlad do ukrajinského jazyka), jejímu obhájci pak skutečně dne 19. srpna 2009. Stěžovatelka tedy obdržela rozhodnutí o vazbě, a to včetně překladu, v zákonem stanovené lhůtě. Rozhodování o ponechání ve vazbě ještě před uplynutím zákonné lhůty zvolila státní zástupkyně s ohledem na složitost případu této skupinové věci a zmíněnou potřebu překladu.
Uvedená vyjádření nepřinesla novou argumentaci či stanoviska, a proto je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí i spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 0 Nt 337/2009, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu ochrana "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Ve své ustálené rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně vyjadřuje princip sebeomezení, který v případě posuzování ústavnosti omezení osobní svobody vazebně stíhaných stěžovatelů umožňuje zásah Ústavního soudu pouze tehdy, když jsou závěry obecných soudů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na zákonem vyžadovanou existenci konkrétních skutečností.
Jak je z napadených rozhodnutí, jakož i z ústavní stížnosti patrné, stěžovatelka je stíhána pro trestný čin obchodování s lidmi dle ustanovení §232a odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. d) trestního zákona, ve formě spolupachatelství a pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1 trestního zákona. Tyto okolnosti zcela evidentně vedly obecné soudy k závěru o potřebě ponechat stěžovatelku ve vazbě, a to za situace, kdy předložila veškeré, dle jejího názoru relevantní, skutečnosti, na jejichž základě by měla být z vazby propuštěna.
Stěžovatelka namítala, že postup státního zastupitelství byl v rozporu s ustanovením §71 odst. 3 trestního řádu, které zní: "Jestliže doba trvání vazby v přípravném řízení dosáhne tří měsíců, je státní zástupce povinen do pěti pracovních dnů po uplynutí této doby rozhodnout, zda se obviněný ponechává i nadále ve vazbě, nebo zda se z vazby propouští na svobodu.". Z uvedené citace je tedy patrné, že pro rozhodnutí státního zástupce je stanovená pouze mez, po níž není rozhodnutí o vazbě v souladu se zákonem. Přesvědčení stěžovatelky o tom, že státní zástupce může o ponechání či propuštění z vazby rozhodnout jen v uvedené pětidenní lhůtě nemá v zákoně oporu. Uvedená lhůta se pak vztahuje na vydání usnesení, nikoliv na doručení usnesení v uvedené lhůtě, jak stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala.
Stěžovatelka neuvedla žádné relevantní okolnosti, na základě nichž by měly orgány činné v trestním řízení rozhodnout o jejím propuštění z vazby. Proto Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu, podle níž je výklad konkrétních skutečností odůvodňujících rozhodnutí o umístění, resp. o ponechání ve vazbě především věcí obecných soudů. Ty musí, při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení, posoudit, zda jejich rozhodnutí je nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení. Rozhodování o vazbě přitom nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Vazbu je nutno důsledně chápat jako zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení.
Při zjišťování aktuálního stavu řízení Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, ze dne 27. listopadu 2009, č.j. 4 KZV 16/2009-145, bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatelky i nadále ve vazbě dle §67 písm. a) a c) trestního řádu. Stěžovatelka převzala toto usnesení dne 1. prosince 2009, její obhájce pak dne 2. prosince 2009. Ruský překlad usnesení byl stěžovatelce zaslán dne 10. prosince 2009.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2010
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu