ECLI:CZ:US:2010:4.US.3005.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3005/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. D., zastoupeného JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, AK se sídlem Husova 5, Praha 1, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 10 Cmo 128/2010-C-13 ze dne 9. 8. 2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví citované rozhodnutí obecného soudu pro porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud zjistil, že JUDr. Tomáš Pelikán, insolvenční správce dlužníka Pražské stavební bytové družstvo (dále jen "správce"), v rámci přezkumného jednání s poukazem na ustanovení §193 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen "insolvenční zákon"), popřel co do pravosti stěžovatelovu přihlášenou pohledávku na bezúplatný převod specifikovaného nemovitého majetku do jeho vlastnictví s odůvodněním, že tuto pohledávku nelze platně přihlásit do insolvenčního řízení podle §173 insolvenčního zákona, jak učinil stěžovatel, neboť tato pohledávka bude uspokojena postupem předvídaným ustanovením §285 odst. 4 téhož zákona. Stěžovatel podal proti správci incidenční žalobu, kterou se domáhal, aby soud určil, že jeho (popřená) pohledávka je zjištěná a existuje po právu. Následně, v návaznosti na výsledek řízení o obdobných návrzích jiných členů Pražského stavebního bytového družstva, vzal stěžovatel tuto žalobu zpět.
Městský soud v Praze usnesením č. j. 196 Cm 143/2009-C-8 ze dne 4. 3. 2010 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") na základě stěžovatelova zpětvzetí žaloby řízení o této žalobě zastavil a s odkazem na ustanovení §150 občanského soudního řádu nepřiznal správci právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání správce Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit správci na jejich náhradu částku 11.520,- Kč a dále stěžovatelovi uložil zaplatit správci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 960,- Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud nákladovým výrokem pochybil, neboť správné bylo použít v jeho prospěch moderační ustanovení §150 občanského soudního řádu, jak učinil soud prvního stupně. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje stěžovatel v okolnosti, že podání incidenční žaloby zavinil správce tím, že spornou pohledávku zařadil na přezkumné jednání a popřel ji, tj. implicitně uznal, že předmětné právo na bezúplatný převod do insolvenčního řízení podle §173 insolvenčního zákona přihlásit lze. S poukazem na usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 10 Cmo 20/2010-68 dovozoval, že insolvenční správce měl přihlášku pohledávky posoudit podle jejího obsahu jako uplatnění nároku ve smyslu §285 odst. 4 insolvenčního zákona, přičemž současně zdůraznil, že ke zvolenému procesnímu postupu byl veden procesní opatrností, opodstatněnou též nedostatkem ustálené judikatorní praxe. Stěžovatel konečně v záhlaví citovanému rozhodnutí vytýká, že náklady představované podáním vyjádření k žalobě vedlejšímu účastníkovi vznikly jen formálně, neboť z obdobných skutkových a právních okolností vycházelo dalších přibližně 80 incidenčních sporů, a nadto zde nebyl důvod, aby se vedlejší účastník nechal zastupovat advokátem, neboť je sám advokátem se značnou zkušeností v insolvenčním řízení.
Po přezkoumání ústavní stížností napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Co do odůvodnění se Ústavní soud odvolává na předchozí usnesení sp. zn. I. ÚS 1821/2010, sp. zn. III. ÚS 2104/2010 a sp. zn. IV. ÚS 2141/2010 týkající se totožných případů. V nich Ústavní soud judikoval, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.
Vzhledem k zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, Ústavní soud dospěl k závěru, že kvalifikované vady musí dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.
Stěžovatelova procesní situace pak není připodobitelná ani k jakékoli výjimce z obecného pravidla, že je-li účastník řízení oprávněn nechat se zastupovat advokátem, nelze mu odepřít ani odpovídající náhradu tím vzniklých nákladů, pakliže podle procesních předpisů má na ni právo.
Závěrem Ústavní soud dodává, že celkově lze označit podanou Ústavní stížnost za bezpředmětnou, přičemž vyvolává pochybnosti o odborných i etických předpokladech advokáta pro práci v tomto oboru hájící spravedlnost. Ze spisového materiálu Ústavního soudu vyplývá, že navlas stejné ústavní stížnosti (pouze s odlišnými stěžovateli) dotyčný advokát již podal a Ústavní soud o nich ve třech případech rozhodl ještě před podáním této ústavní stížnosti. Prvně v usnesení pod sp. zn. III. ÚS 2104/2010, přičemž toto rozhodnutí bylo dotčenému advokátovi doručeno dne 25. 8. 2010. Ústavní soud pokládá za profesně neobhajitelné, pokud advokát závěry předchozích rozhodnutí Ústavního soudu nikterak nereflektuje a podává novou ústavní stížnost bez jakýchkoli korektur.
Vzhledem k shora uvedenému je namístě uzavřít, že k tvrzenému porušení ústavně zaručených práv stěžovatele nedošlo.
Senát Ústavního soudu proto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, usnesením (bez jednání) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu