ECLI:CZ:US:2010:4.US.3105.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3105/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci stěžovatele prof. RNDr. E. Š. CSc., právně zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Zábržem, Veveří 57, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2009 sp. zn. 26 C 208/2008 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2010 sp. zn. 8 Co 274/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 1. 11. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal na vedlejším účastníkovi zaplacení částky 27.200,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem garáže, kterou v období od 1. 9. 2001 do 30. 6. 2004 užíval pan T. H., který však za její užívání stěžovateli nic neplatil. Stěžovatel proto uzavřel s vedlejším účastníkem J. P. příkazní smlouvu, jíž jej zmocnil k vymáhání výše uvedené pohledávky. Stěžovatel neví, zda T. H. dlužný nájem J. P. zaplatil, a proto se na něm v řízení domáhal bezdůvodného obohacení či náhrady škody. Okresní soud žalobu stěžovatele zamítl a krajský soud toto rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy nerespektovaly smluvní volnost účastníků smlouvy a přiklonily se k formálnímu výkladu jednoduchého práva, který hraničí až se svévolí a libovůlí. Obecné soudy se neseznámily pozorně s obsahem příkazní smlouvy a dospěly k nesprávným právním závěrům.
III.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů státní moci a dospěl k závěru, že předmětná ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů ani orgánů činných v trestním řízení a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti těchto orgánů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
K namítanému porušení spravedlivého procesu Ústavní soud opakovaně konstatuje, že se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273).
Ústavní soud dále konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně právně akceptovat. Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Obecné soudy se v rámci odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly jak otázkou bezdůvodného obohacení vedlejšího účastníka, tak i otázkou náhrady škody. Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší přehodnocovat závěry obecných soudů stran výkladu jednoduchého práva.
Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2010
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu