ECLI:CZ:US:2010:4.US.3117.10.2
sp. zn. IV. ÚS 3117/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2010 o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Martinem Kölblem, advokátem, AK se sídlem Štěpánská 39, 110 00 Praha 1, proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 2. 2010 sp. zn. 4 T 18/2010 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 29. 10. 2010 se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 90 Ústavy domáhal zrušení shora označeného trestního příkazu, kterým byl uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle ustanovení §249a odst. 1 tr. zákona účinného do 31. 12. 2009 a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
Stěžovatel zpochybnil, že by byly provedeny nebo vůbec existovaly důkazy svědčící o jeho vině a poukázal na skutečnosti a souvislosti, pro něž nebylo možné byt v přízemí domu Na Lysině č. p. 772/12 v Praze 4 - Podolí vyklidit. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vytkl nesprávnou právní kvalifikaci věci a kritizoval i celý průběh přípravného řízení. Uvedl, že trestní příkaz nabyl právní moci dne 4. 3. 2010 a že neuspěl ani s návrhem na obnovu řízení, která byla zamítnuta, ani s podnětem pro podání stížnosti pro porušení zákona, který ministr spravedlnosti neshledal důvodným.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat věcnými námitkami, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její přípustnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle odst. 3 téhož zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Pro projednávaný případ je relevantní ustanovení §314g odst. 1, 2 tr. řádu, které umožňuje obviněnému bránit se proti trestnímu příkazu odporem. Odpor je třeba podat ve lhůtě osmi dnů od doručení trestního příkazu, jeho podáním se trestní příkaz ex lege ruší a soudce postupuje, jako by trestní příkaz nebyl vůbec vydán, zpravidla nařídí ve věci hlavní líčení.
Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 4 zjistil, že stěžovatel odpor proti trestnímu příkazu, který mu byl doručen dne 23. 2. 2010, nepodal a po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty nabyl trestní příkaz právní moci.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3); podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona, je-li návrh nepřípustný, soudce zpravodaj jej odmítne.
Odpor proti trestnímu příkazu je procesním prostředkem, jehož uplatněním lze dosáhnout přímé ochrany ústavně zaručených práv jednotlivce obecnými soudy. Jeho nevyčerpání zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti, která je koncipována jako subsidiární prostředek ochrany základních práv. Obnovu řízení ani podnět k podání stížnosti pro porušení zákona nelze považovat za řádné či mimořádné procesními prostředky k ochraně práva ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; obnovu řízení zákon o Ústavním soudu z kategorie těchto procesních prostředků výslovně vyjímá a stížnost pro porušení zákona není prostředek poskytnutý stěžovateli, nýbrž ministru spravedlnosti (srov. též usnesení sp. zn. I.ÚS 9/94, publ. in Sb. n. u. sv. 2 str. 219). Z hlediska trestního práva procesního je možno podnět ke stížnosti pro porušení zákona považovat pouze za informaci subjektu oprávněnému k jejímu podání, ani ten však nezakládá zákonem stanovené důsledky, tzn. nemá ani vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavním soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2010
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj