ECLI:CZ:US:2010:4.US.3173.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3173/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila o námitce podjatosti podané stěžovatelem P. Č., v řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 1740/2010, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 3173/10, takto:
Soudce Miloslav Výborný není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci.
Odůvodnění:
Stěžovatel v řízení o ústavní stížnosti vznesl námitku podjatosti rozvrhem práce určeného soudce zpravodaje Miloslava Výborného, kterou odůvodnil tím, že je jím "opakovaně znevěrohodňováno právo každého stěžovatele zvolit si právníka, který ho bude zastupovat", a v níž polemizuje s odůvodněním jmenovaným soudcem podepsané výzvy k odstranění vad jím učiněného podání.
Soudce Miloslav Výborný se k námitce stěžovatele vyjádřil sdělením, že k věci ani rozhodným subjektům nemá žádný vztah a podjatý se necítí.
Podle §36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou.
Osobní vztah soudce ku stěžovateli, resp. jiným účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dán není, a ani stěžovatel jej netvrdí.
Není zde však ani nepřípustný vztah věci, neboť nejenže není namítán přímý či alespoň zprostředkovaný právní zájem soudce na projednávané věci, nýbrž rovněž neplatí, že by okolnost, že působil v jiných věcech stěžovatele, byla objektivně způsobilá ovlivnit nestrannost jeho rozhodování ve věci projednávané nyní.
Ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. , jež se zde uplatní prostřednictvím §63 zákona o Ústavním soudu přiměřeně, ostatně zakotvuje - výslovně - zásadu, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, jež spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech, čehož se však stěžovatel - jako jediného argumentu - nyní dovolává.
Lze tedy uzavřít, že o nestrannosti jmenovaného soudce není jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 167/94, I. ÚS 370/04, II. ÚS 105/01, II. ÚS 105/01 a další).
Stěžovatelem vznesené námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát III. Ústavního soudu nevyhověl.
O námitce podjatosti "všech asistentů" nebylo třeba rozhodovat, neboť ve věci žádný úkon (viz §41 zákona o Ústavním soudu) neučinili.
Připomíná se, že o obdobné námitce, směřující proti všem soudcům senátu IV. Ústavního soudu, rozhodl Ústavní soud (negativně) usnesením ze dne 4. 11. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2852/10.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2010
Vladimír Kůrka
předseda senátu