ECLI:CZ:US:2010:4.US.3327.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3327/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. prosince 2010 o ústavní stížnosti obchodní společnosti CRYTEX, s. r. o., se sídlem Spojovací 377, 251 63 Strančice, zastoupené JUDr. Filipem Princem advokátem, AK se sídlem Konviktská 24, Staré Město č.p. 291, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 9. 2010, čj. 22 Co 2041/2010-146, a rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 25. 5. 2010 čj. 9 C 6/2009-21 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím.
Stěžovatelka zrekapitulovala průběh a výsledek řízení před Okresním soudem v Prachaticích, ve kterém se žalobou podanou dne 8. 1. 2009 neúspěšně domáhala po žalované obchodní společnosti Účetnictví Daně Audit, v. o. s., zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím. V souladu s poskytnutým poučením podala proti rozsudku odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl jako nepřípustné, neboť ve sporu šlo o bagatelní částku. Stěžovatelka upozornila, že řízení bylo zahájeno na základě žaloby podané v době, kdy spory označené jako bagatelní byly ohraničeny částkou do 2 000 Kč, k jejímuž navýšení došlo až v průběhu řízení nabytím účinnosti zákona č. 7/2009 Sb. S odkazem na judikáty Ústavního soudu ke specifikům jednoinstančního řízení stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že v její věci okresní soud požadavkům kladeným na jednostupňové řízení nedostál.
Z napadených rozhodnutí připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Prachaticích zamítl žalobu stěžovatelky a poučil ji o možnosti podat proti rozsudku odvolání. Podané odvolání však Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl podle ustanovení §218 písm. c) o. s. ř. s odůvodněním, že podle §202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč; poučení okresního soudu označil odvolací soud za nesprávné.
Předtím, než se Ústavní soud začne zabývat věcnými námitkami, vždy zkoumá formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky její projednatelnosti.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle odst. 3 téhož zákona lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Za procesní prostředek k ochraně práva tak zákon považuje jak řádný či mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), tak jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení §75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu (§72 odst. 4), kterým je dovolání.
Pro projednávaný případ je relevantní ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., podle kterého může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Důvodem zmatečnosti je tedy i soudem konstatovaný nedostatek objektivní přípustnosti odvolání; usnesení, jímž je podle §218 písm. c) o. s. ř. odvolání odmítnuto, lze tedy napadnout žalobou pro zmatečnost, která je v občanském soudním řádu koncipována jako mimořádný opravný prostředek.
Ve vztahu k usnesení odvolacího soudu stěžovatelka namítla, že žalobu podala v době, kdy hranici bagatelity představovala částka 2 000 Kč, a že okresní soud "nevedl spor" jako bagatelní, neboť ji poučil o možnosti podat proti svému rozhodnutí odvolání. Stěžovatelčinu argumentaci tak lze po obsahové stránce považovat za nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu hodnotícího podané odvolání jako nepřípustné; jiný důvod z jejích námitek nevyplývá.
Odvolací soud dovodil nepřípustnost odvolání z ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení ve znění platném a účinném do 30. 6. 2009 nebylo odvolání přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč, bez ohledu na výši příslušenství. Zákonem č. 7/2009 Sb. bylo s účinností od 1. 7. 2009 citované ustanovení změněno tak, že částka 2 000 Kč byla zvýšena na 10 000 Kč. Krajský soud v Českých Budějovicích při svém rozhodování vyšel z právního názoru, že v souzené věci je rozhodná hranice 10 000 Kč nastolená novelou o. s. ř, přičemž poučení soudu prvého stupně o přípustnosti podat odvolání považoval za nesprávné. V projednávané věci se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 6 500 Kč, a pokud by přípustnost odvolání byla posouzena podle dosavadního právního stavu, bylo by její odvolání přípustné, za nového právního stavu naproti tomu nikoliv.
Ústavní soud má za to, že pokud stěžovatelka nesouhlasila s výkladem relevantních (přechodných) ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.(poznámka pod čarou č. 1), jevila se v její věci žaloba pro zmatečnost jako prostředek přímé ochrany ústavně jí zaručených práv, na jehož vyčerpání před podáním ústavní stížnosti Ústavní soud trvá. Ježto stěžovatelka žalobu pro zmatečnost nepodala, je její ústavní stížnost nepřípustná nejen ve vztahu k rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, ale i k rozhodnutí Okresního soudu v Prachaticích, neboť ústavní stížnost je koncipována jako subsidiární prostředek ochrany základních práv.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, předloženou ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2010
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj
-----------------------
1) Zejména čl. II, bod 10. citovaného zákona - k tomu srov.: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck. 2009, str. 2756 dávající názoru stěžovatelky za pravdu; k témuž dále srov. usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I.ÚS 113/10 dostupné v el. podobě na http://nalus.usoud.cz