ECLI:CZ:US:2010:4.US.3393.09.1
sp. zn. IV. ÚS 3393/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. ledna 2010 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelky JUDr. L. L., advokátky, zastoupené JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou se sídlem V Luhu 754/18, Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 526/2008 ze dne 1. 9. 2009 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 57 Ro 4630/2007-11 ze dne 27. 9. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 31. 12. 2009 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") vedl pod sp. zn. 57 Ro 4630/2007 řízení o žalobě obchodní společnosti CZECH Financial Service - CFS Medical, a. s., proti žalovanému Luboši Petříčkovi o zaplacení částky 1.000,- Kč s příslušenstvím. Usnesením č. j. 57 Ro 4630/2007-11 ze dne 27. 9. 2007 městský soud rozhodl, že místo dosavadního žalobce vstupuje do řízení CFS Financial service, spol. s r.o. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") odmítl usnesením sp. zn. 21 Co 526/2008 ze dne 1. 9. 2009 s odůvodněním, že stěžovatelka nebyla subjektivně oprávněna tento opravný prostředek využít, neboť neměla v řízení, z nějž napadené rozhodnutí vzešlo, postavení účastníka řízení a ani nebyla tímto usnesením ve svých právech jinak dotčena.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda tato splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). S účinností od 1. 1. 2001 byl do českého právního řádu zařazen nový mimořádný opravný prostředek, a to žaloba pro zmatečnost. Dle §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), lze žalobou pro zmatečnost napadnout i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Jestliže tedy stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo dle §218 písm. b) občanského soudního řádu odmítnuto její odvolání, aniž by předtím využila institut žaloby pro zmatečnost, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytoval, a Ústavnímu soudu nezbylo než její ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2010
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj