ECLI:CZ:US:2010:4.US.386.10.1
sp. zn. IV. ÚS 386/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. března 2010 ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupené JUDr. Tomášem Doležalem, PhD., advokátem, AK se sídlem U Hranic 3221/16, 100 00 Praha 10, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 2. 2009 čj. 10 C 48/2008-42 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Jak Ústavní soud zjistil z vyžádané kopie doručenky, byl shora uvedený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doručen zástupci stěžovatelky dne 1. 4. 2009. Ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 8. 2. 2010 je proto návrhem opožděným.
Na opožděnosti ústavní stížnosti nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka napadla rozsudek též odvoláním; to však bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2009 čj. 19 Co 278/2009-54 (doručené právnímu zástupci stěžovatelky dne 25. 6. 2009). Ve zřejmém rozporu s relevantními ustanoveními občanského soudního řádu, ustálenou judikaturou i procesualistickou literaturou je (nesprávná) představa stěžovatelky, dle které ona pro tvrzenou nekomunikaci svého právního zástupce odvíjí zřejmě lhůtu k podání ústavní stížnosti až od data, kdy se o stěžovaném rozsudku dozvěděla (8. 12. 2009) a nikoliv od data, kdy byl tento rozsudek v souladu s platnou procesní úpravou doručen jejímu zástupci.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. března 2010
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj