ECLI:CZ:US:2010:4.US.637.10.1
sp. zn. IV. ÚS 637/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Českomoravské investiční, a. s., se sídlem v Brně, Bartošova 1833/6, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem, AK se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, ul. 28. října 219/438, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 čj. 32 Cdo 945/2008-389, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2007 čj. 13 Co 400/2007-353 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 6. 2007 čj. 4 C 12/2007-301 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 4. 3. 2010 se Českomoravská investiční, a. s., se sídlem v Brně (dále jen "žalobkyně" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o určení neplatnosti smlouvy a určení vlastnického práva.
II.
Z napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 12. 6. 2007 Okresní soud Plzeň-jih (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu na určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 18. 12. 2006 je neplatná a že Česká republika je vlastníkem nemovitostí v kupní smlouvě specifikovaných (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Dne 18. 10. 2007 Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobkyně rozsudek nalézacího soudu ze dne 12. 6. 2007 potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II. a III.).
Dne 9. 12. 2009 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2007 odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II.).
III.
V části III. ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že obecné soudy upřely jejím právům ochranu, neboť jako účastnici procesu prodeje nemovitostí ve vlastnictví státu jí neumožnily domoci se svého práva "určovací žalobou vyslovení neplatnosti kupní smlouvy" a "neprojednáním věci z čistě formalistických důvodů a v důsledku nezdravého lpění na doslovené liteře zákona" bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv.
V části IV. stěžovatelka tvrdila, že obecné soudy všech stupňů napadenými rozhodnutími porušily právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"), právo rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, princip materiální spravedlnosti dle čl. 1 Ústavy, právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny.
V části V. stěžovatelka blíže rozvedla, v čem namítané porušení základních práv a svobod spatřovala, popsala skutkové okolnosti věci, průběh řízení před obecnými soudy, přičemž polemizovala s jejich právními závěry, a to zejména pokud jde o konstatování nedostatku naléhavého právního zájmu.
IV.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným
Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí nalézacího, odvolacího a dovolacího soudu jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na obsah jejich odůvodnění coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno a co již dříve vyslovil v usnesení ze dne 4. 6. 2009 III. ÚS 1817/08 (které je stěžovatelce jako účastnici řízení známo), považoval by Ústavní soud za formalistické.
Pro výše uvedené Ústavní soud nepovažoval za nutné vyzvat stěžovatelku k odstranění vad plné moci ze dne 3. 1. 2007.
Z vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. května 2010
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu