ECLI:CZ:US:2010:4.US.742.10.1
sp. zn. IV. ÚS 742/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 5. dubna 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti stěžovatele ILBAU, spol. s. r. o., Praha 5, Na Bělidle 198/21, zastoupeného JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 100/2008 ze dne 30. 11. 2009, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 6 Ca 174/2007 ze dne 31. 3. 2008 a rozhodnutí stavebního odboru Magistrátu hlavního města Prahy č. j. MHMP-182404/2003/OST/Pi/Hn ze dne 28. 4. 2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou ústavní stížností napadá, s tvrzením zásahu do práv zaručovaných čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí orgánů veřejné moci, vydaná ve věci nařízení odstranění stavby v rozhodnutích označené, postavené stěžovatelem bez stavebního povolení.
V důvodech stížnosti, po podrobném popisu vývoje dané věci, včetně obsahu v řízení postupně vydaných rozhodnutí - s důrazem na původní opatření příslušného stavebního úřadu ze dne 17. 3. 1999 a 23. 3. 2001, podle nichž se nejednalo o stavbu a nebylo třeba stavebního povolení - obdobně jako v kasační stížnosti oponuje stěžovatel postupu orgánů veřejné moci v dané věci činných a jejich právnímu posouzení věci, vedoucímu k nařízení odstranění jím postavené "betonárky", v důsledku čehož došlo podle něj k zásahu do jeho vlastnického práva.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadenými rozhodnutími Ústavní soud nezjistil. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti zamítavému rozhodnutí městského soudu shora označeného, zamítajícího správní žalobu směřující proti označenému rozhodnutí správního orgánu, je zřejmé, že správní soudy přezkoumávající zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu, vydaného v řízení zahájeném podle §88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, věnovaly posuzované věci patřičnou pozornost. Nejvyšší správní soud, který je ve smyslu ustanovení §12 zákona č. 150/2002 Sb., jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, především povolán k zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování, pak v odůvodnění svého rozhodnutí, které Ústavní soud považuje za ústavně konformní, podrobně reagoval na námitky stěžovatele, obšírně vysvětlil, proč neshledal jeho kasační námitky důvodnými a řádně objasnil z jakých důvodů považuje závěr městského soudu o tom, že předmětná "betonárka" je stavbou ve smyslu stavebního zákona, vyžadující stavební povolení, jakož i konečný závěr o nařízení odstranění stavby za správný. Ve svém rozhodnutí také upozornil na fakt, který je i pro posuzování věci Ústavním soudem významný - totiž na fakt, že stěžovatel nevyužil možnosti podání správní žaloby proti rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 29. 7. 2002 a 7. 11. 2002, jimiž byla zrušena původní opatření stavebního úřadu ze dne 17. 3. 1999 a 23. 3. 2001, jichž se i nyní v ústavní stížnosti stěžovatel dovolává a na jejichž podkladě dovozuje zásah do řádně nabytých práv a rozpor s právní jistotou. Na podrobné zdůvodnění závěrů kasačního soudu, reagujícího v podstatě i na námitky stěžovatelem nyní opakované v ústavní stížnosti, možno odkázat a uzavřít tak, že napadená rozhodnutí správních orgánů byla přezkoumána správními soudy v řádně vedeném procesu, neporušujícím právo na soudní ochranu stěžovatele, a tudíž napadenými rozhodnutími nemohlo dojít ani k zásahu do jeho vlastnického práva.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu