ECLI:CZ:US:2010:4.US.796.10.1
sp. zn. IV. ÚS 796/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky B. S., zastoupené JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou se sídlem Brno, Kozí 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. listopadu 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, 2455439 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. září 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. listopadu 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, 2455439, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. března 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. Svoji ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z obsahu ústavní stížnosti se zjišťuje, že napadeným usnesením byl stěžovatelce ustanoven podle §29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník a napadeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s.) částku 808,- Kč a náklady řízení v částce 3 825,- Kč z titulu jízdného a přirážky k němu, neboť cestovala ve veřejném dopravním prostředku provozovaném žalobcem a na výzvu kontrolního orgánu se neprokázala platnou jízdenkou. O vydaných rozhodnutích obvodního soudu se stěžovatelka dozvěděla až v rámci nařízené exekuce.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že v době podání žaloby jí bylo 17 let, studovala a v té době bydlela společně se svoji matkou na adrese Křivoklátského 828, Nové Strašecí v bytě č. 4. Soud doručoval žalobu na adresu Praha 6, Skuteckého 7 a aniž by se žalobu pokusil doručit znovu, ustanovil stěžovatelce podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. opatrovnici vyšší soudní úřednici. Soud podle názoru stěžovatelky neprovedl řádné šetření o místě jejího pobytu a po vydání napadeného rozsudku na něm ani nevyznačil doložku právní moci. Takto bylo podle zjištění stěžovatelky postupováno i v dalších, stěžovatelkou uvedených, případech.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení.
Ústavní stížnost se vyznačuje tím, že je ke standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění o. s. ř., jenž nabyl účinnosti dnem 1. července 2009, bylo ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř. doplněno o písm. h), podle něhož může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže mu "byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady".
Podle §234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v §229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Přijetím uvedeného zákona se stala zjevně nepoužitelnou judikatura Ústavního soudu, na niž se stěžovatelka v obecné rovině v ústavní stížnosti odvolávala a z níž vyplývalo, že nebyl-li účastníku opatrovník ustanoven "řádně", nemohlo mu být ani řádně doručeno rozhodnutí ve věci, čímž se mu otevírala cesta k řádným opravným prostředkům (srov. kupříkladu usnesení ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. III. ÚS 769/06).
Stěžovatelka, aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zahájila (opak se z ústavní stížnosti nepodává), tak měla rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. listopadu 2001 sp. zn. 24 C 1417/2001, 2455439, napadnout tímto opravným prostředkem.
Proto dospěl Ústavní soud v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu výše citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona ji soudkyní zpravodajkou odmítl.
K návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Ústavní soud konstatuje, že užití tohoto institutu přichází v úvahu za situace, lze-li očekávat delší čas do vydání konečného rozhodnutí. V daném případě taková situace nenastala a návrh na odklad vykonatelnosti akcesoricky sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka