ECLI:CZ:US:2010:4.US.895.10.1
sp. zn. IV. ÚS 895/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. září 2009 č. j. 52 Nc 121/2009-17 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2010 č. j. 19 Co 389/2009-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. března 2010 se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, která byla podle jeho názoru vydána v rozporu s procesními předpisy (občanským soudním řádem), Ústavou české republiky (dále jen "Ústava") a Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel rovněž navrhl, aby byl pro řízení o ústavní stížnosti osvobozen od soudních poplatků a byl mu podle ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř. přiznán nárok na právní pomoc poskytovanou bezplatně a ustanoven zástupce z řad advokátů.
Z předložené ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 52 Nc 121/2009 se podává, že stěžovatel se podáním doručeným Městskému soudu v Brně dne 18. srpna 2009 domáhal ustanovení zástupce z řad advokátů pod ustanovení §30 o. s. ř., které odůvodnil tím, že se hodlá domáhat svých práv u Ústavního soudu, přičemž jako účastník řízení musí být před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Důvod podání ústavní stížnosti spatřuje v tom, že mu policejní orgán odepřel jako poškozenému právo nahlédnout do originálu a příloh trestního spisu. Městský soud v Brně usnesením ze dne 3. září 2009 č. j. 52 Nc 121/2009-17 řízení zastavil (výrok I.), po právní moci usnesení věc postoupil České advokátní komoře (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Na základě odvolání podaného stěžovatelem Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. února 2010 č. j. 19 Co 389/2009-25 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně popsal své majetkové poměry a napadeným rozhodnutím vytýkal, že byla vydána v rozporu s faktickým stavem a hmotným právem.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Podaná ústavní stížnost je proto co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním procesním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání [§239 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jak je i uvedeno v poučení, jež obsahuje rozhodnutí odvolacího soudu.
Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, aniž by stěžovatele vyzývala k odstranění vad podání (§30 a násl. zákona o Ústavním soudu), než předloženou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
K návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků, přiznání nároku na právní pomoc poskytovanou bezplatně dle §30 odst. 2 o. s. ř. a ustanovení zástupce z řad advokátů Ústavní soud opakovaně judikoval (srov. usnesení ze dne 17. března 1998 sp. zn. III. ÚS 296/97 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 10, ročník 1998 na str. 409 nebo http://nalus.usoud.cz), že Ústavní soud stojí mimo organizaci obecných soudů a tím je i dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy. Povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem v z. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §18 odst. 2 a 3 tohoto zákona Česká advokátní komora určí na základě návrhu žadateli, který nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů, advokáta při splnění stanovených podmínek. Je pak na stěžovateli, zda se citovanými ustanoveními bude řídit a svá práva bude hájit procesními prostředky, které jsou v souladu s právním řádem České republiky.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka