ECLI:CZ:US:2010:4.US.978.10.1
sp. zn. IV. ÚS 978/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. července 2008 č. j. 19 C 268/2007-25 a Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2010 č. j. 55 Co 595/2009-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. dubna 2010, domáhala podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 31. července 2008 č. j. 19 C 268/2007-25 odmítl žalobu stěžovatelky došlou dne 5. dubna 2007 o náhradu nemajetkové újmy směřující proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti. Městský soud v Praze jako soud odvolací poté usnesením ze dne 19. ledna 2010 č. j. 55 Co 595/2009-52 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Jak plyne z dikce ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. i z poučení uvedeném v usnesení odvolacího soudu, je proti tomuto usnesení přípustné dovolání.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3). Dle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Podaná ústavní stížnost je proto co do naplnění formálních kritérií nepřípustná podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť posledním procesním prostředkem k ochraně práva je zde podané dovolání (§239 odst. 3 o. s. ř).
Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, aniž by stěžovatelku vyzývala k odstranění vad podání (§30 zákona o Ústavním soudu), než předloženou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka