ECLI:CZ:US:2011:1.US.1227.11.1
sp. zn. I. ÚS 1227/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: TEMPLUM - společenské hry, s. r. o., se sídlem Praha 5, Radlická 49, zastoupeného Mgr. Kamilou Beránkovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Světova 133/19, adresa pro doručování: Velíšek a Podpěra - advokátní kancelář, s. r. o., Praha 1, Spálená 14, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. 11. 2010, čj. 26 C 353/2010 - 30, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2011, čj. 25 Co 4/2011 - 40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení, z nichž prvým byl odmítnut jeho návrh na nařízení předběžného opatření a usnesením Městského soudu v Praze bylo toto usnesení potvrzeno.
Stěžovatel zrekapituloval obsah své žaloby, v níž tvrdil, že mezi smluvními stranami, tj. mezi žalovanou Pražskou energetikou, a. s. a stěžovatelem trvá smluvní vztah na základě přihlášky k odběru elektřiny ze dne 7. 7. 1988. I když žalovaná zmíněnou smlouvu vypověděla, podle stěžovatele tento smluvní vztah vypovědět nelze. Proto podal žalobu na neplatnost výpovědi s návrhem na nařízení předběžného opatření, jehož obsahem byl požadavek, aby žalovaná do 24 hodin od doručení předběžného opatření vrátila do odběrného místa č. 8110116895, v žalobě specifikovaného, elektroměr a obnovila dodávku elektrické energie.
Podle stěžovatele uvedenými usneseními byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Odkázal na ustanovení §169 odst. 1 OSŘ, podle něhož je povinnou náležitostí usnesení jeho odůvodnění. I když napadenými usneseními nebylo rozhodováno ve věci samé, jejich obsah má závažný dopad na jeho práva, takže povaha obou usnesení nepřipouští, aby soud odůvodnění pominul.
Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 10 shora označeným usnesením odmítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření. Věc posoudil podle §75b OSŘ, podle kterého je navrhovatel povinen, nejpozději v den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, složit jistotu ve výši 10.000,- Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000,- Kč. V případě nesložení jistoty soud návrh zamítne. Stěžovatel předloženými listinami neosvědčil důvody pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 OSŘ, protože ty se týkaly jiných řízení a daňová přiznání byla předložena v nekompletním znění. Pokud jde o daňovou ztrátu, ta nevypovídá o majetkových poměrech stěžovatele, neboť může být buď důsledkem špatných finančních poměrů společnosti nebo důsledkem rozhodnutí v určitém období investovat pro zvýšení budoucích zisků. Stěžovatel tak nesplnil žádnou z podmínek uvedených v §75b odst. 3 písm. e), f), g) OSŘ.
Po odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil. Zrekapituloval všechny stěžovatelem předložené listinné důkazy a konstatoval, že stěžovatel podniká od roku 1999. Podle obsahu předložených daňových přiznání nejméně od roku 2006 ukončil každý rok se ztrátou. Z listin, kterými osvědčil svůj nepříznivý finanční stav, vyplynulo, že vznikl v souvislosti s podnikáním a má v podnikání svůj původ. Každý podnikatelský subjekt vstupuje do oblasti vztahů, které s sebou nutně nesou riziko neúspěchu, ztrát a dalších nepříznivých důsledků. Důsledky tohoto rizika nelze přenášet formou úlev z poplatkové povinnosti na stát. Tak by byli neúspěšní podnikatelé zvýhodňováni vůči úspěšným.
Odvolací soud uzavřel, že zatímní úprava poměrů, jíž se stěžovatel domáhal, zcela vybočuje z rámce řízení vymezeného žalobním petitem. Učinil-li stěžovatel předmětem sporu neplatnost, neúčinnost a irelevantnost výpovědi ze smluvního vztahu, není jeho požadavek, uvedený v návrhu na předběžné opatření, formou zatímní úpravy vztahů mezi účastníky. Stěžovatel se domáhá určení neplatnosti jednostranného ukončení smluvního vztahu ze strany žalovaného a návrhem na předběžné opatření se domáhá obnovení plnění povinností žalovaného z tohoto synallagmatického smluvního vztahu, navrhované předběžné opatření se tedy zjevně vymyká z rámce řízení o žalobě.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů, a to ve zcela shodném smyslu a rozsahu, jak již učinil v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR).
Ústavní soud se zabýval ústavností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že obecné soudy se danou problematikou podrobně zabývaly a své závěry řádně odůvodnily. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadených usnesení. Tvrzení stěžovatele o porušení jeho základního práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, nemůže obstát. Soudy postupovaly zcela v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, zakotvující právo na soudní a jinou právní ochranu a jejich postupu nelze z hlediska ochrany ústavnosti nic vytknout. Pokud stěžovatel zastává v dané věci opačný právní názor, není to ještě důvod pro zrušení napadených usnesení. Zásady spravedlivého procesu podle Listiny základních práv a svobod zajišťují, že v souladu s obecnými procesními předpisy musí být v řízení před obecným soudem účastníkovi zejména zaručeno, že jeho věc bude projednána veřejně a v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Tyto záruky nebyly v projednávané věci porušeny. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení žádných základních práv stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu