ECLI:CZ:US:2011:1.US.1310.11.1
sp. zn. I. ÚS 1310/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 8 Co 187/2011 a sp. zn. 8 Co 795/11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 6. 5. 2011 doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatel navrhl zrušit usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích shora uvedených spisových značek.
Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, zkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto případě shledal, že tomu tak není. Stěžovatel nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a k ústavní stížnosti nepřipojil kopie rozhodnutí, jejichž zrušení navrhl.
Z provedeného lustra spisů Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal, od roku 2007, více než sto ústavních stížností, z nichž nejméně polovina byla odmítnuta pro neodstranění vad, spočívajících zejména v tom, že nebyl zastoupen advokátem. Z mnoha řízení, vedených k návrhu stěžovatele před Ústavním soudem, vyplývá, že byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučován (kupř. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09 atd.).
Ústavní soud vychází z názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze totiž předpokládat, že takto již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé v paměti stěžovatele zafixovat poznání, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem. Za této situace by bylo další poučování stěžovatele o stejných povinnostech jen neefektivním a formalistickým konáním, protože stěžovatel již dobře ví, jak má ústavní stížnost vypadat.
Proto soudce zpravodaj, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) a písm. d) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, návrh stěžovatele odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu