ECLI:CZ:US:2011:1.US.1339.11.1
sp. zn. I. ÚS 1339/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Charvátova 11, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2011, čj. 19 Co 468/2010 - 92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 9. 2010, čj. 10 C 323/2009 - 73. Tímto usnesením obvodního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na vrácení soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč. Podle stěžovatele byla oběma usneseními porušena jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1 a podle čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel uvedl, že u Obvodního soudu pro Prahu 5 podal žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou vadným výkonem veřejné moci, k němuž došlo excesivním jednáním soudkyně tohoto soudu, v žalobě blíže popsaným. Zadostiučinění žádá podle zákona č. 82/1998 Sb., jak ve formě peněžité, tak ve formě konstatování, že došlo k porušení práva podle §31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. I když petit jeho žaloby začíná slovy: "určuje se...", nejedná se o žalobu na určení podle §80 písm. c) OSŘ, ale o žalobu na určení, že došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Přesto obvodní soud vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč za určovací žalobu. Poté co odmítl poplatek zaplatit, soud řízení zastavil. Jen proto, aby odvrátil zastavení řízení, poplatek zaplatil, ale zároveň požádal o jeho vrácení, protože k jeho zaplacení nebyl povinen. Řízení o náhradu škody z nesprávného úředního postupu je totiž od soudních poplatků osvobozeno podle §11 odst. 1 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb.
Jak vyplývá z připojených rozhodnutí, Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením čj. 10 C 323/2009 - 73 zamítl žádost stěžovatele o vrácení soudního poplatku s odůvodněním, že byl zaplacen podle zákona č. 549/1991 Sb. za tři určovací výroky podle §80 písm. c) OSŘ a zároveň mu uložil uvést, v čem spatřuje naléhavý právní zájem na určení skutečností v žalobě uvedených. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2011, čj. 19 Co 468/2010 - 92, kterým usnesení obvodního soudu potvrdil v zamítavém výroku o vrácení soudního poplatku. V odůvodnění konstatoval, že poplatek byl zaplacen v souladu s položkou 2 písm. c) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s §2 odst. 1 písm. a) a §6 téhož zákona, a to celkem za tři určovací výroky podle §80 písm. c) OSŘ. Dodatečné tvrzení stěžovatele o tom, že se jedná o nárok podle §31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neshledal důvodným zejména z toho důvodu, že kromě České republiky je žalována i soudkyně JUDr. K. H.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s právními závěry soudu prvního a druhého stupně, ve shodném smyslu a rozsahu, jak argumentoval již v řízení před těmito soudy. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Toto postavení však Ústavnímu soudu nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR).
Posláním Ústavního soudu je především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Po posouzení ústavnosti postupu odvolacího soudu lze uzavřít, že k porušení žádného základního práva stěžovatele nedošlo. Povaha soudních rozhodnutí, se kterými nesouhlasí, zejména pak usnesení odvolacího soudu, odpovídám způsobu, jakým uplatnil svůj nárok v žalobě. Ústavní soud v předmětné věci neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Stačí odkázat na stručné a jasné odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu