ECLI:CZ:US:2011:1.US.1468.11.1
sp. zn. I. ÚS 1468/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti 1. J. K. a 2. L. K., obou zast. Mgr. JUDr. Václavem Hodanem, advokátem, se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 2. 2011 č. j. 22 Co 39/2011-94, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako účastníka řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Stěžovateli se vrací z účtu Ústavního soudu zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podanou ústavní stížností napadli v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 1 a čl. 11 Listiny. K meritu věci uvedli, že napadeným usnesením byl - na základě odvolání Celního úřadu Praha 2 - zrušen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 10. 2010 č. j. 10 C 78/2009-63, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neúčinnosti darovací smlouvy, v níž vystupovali stěžovatelé v pozici obdarovaných. V další části ústavní stížnosti stěžovatelé popsali průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení a formulovali námitky jak vůči usnesení krajského soudu, tak i vůči posouzení důvodů případné neúčinnosti darovací smlouvy.
V procesu zjišťování, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z tohoto důvodu jde o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť - jak vyplývá z výroku napadeného usnesení - krajský soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona o Ústavním soudu. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Samotná existence dílčího pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nenaplňuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V posuzovaném případě krajský soud zrušil rozsudek soudu I. stupně podle §219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelé budou mít k dispozici (v závislosti na výsledku sporu) zákonné prostředky, kterými mohou napadnout případné pro ně nepříznivé rozhodnutí.
Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný.
Poněvadž stěžovatel zaplatil při podání ústavní stížnosti soudní poplatek formou kolkových známek v hodnotě 3 000,- Kč, ačkoliv tuto povinnost neměl, neboť řízení o ústavní stížnosti není zpoplatněno, bylo rozhodnuto o jeho vrácení (§10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. 6. 2011
Ivana Janů v. r.
soudce zpravodaj