ECLI:CZ:US:2011:1.US.1590.11.1
sp. zn. I. ÚS 1590/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. M., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1, proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 3. 2011, čj. 7 Cmo 231/2010 - 183, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2010, čj. 13 Cm 1732/2009 - 141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených rozhodnutí, údajně zasahujících do jeho práv zakotvených čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. l Listiny základních práv a svobod, čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Evropské úmluvy o lidských právech.
II.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Stavební bytové družstvo České Budějovice ( dále "SBD"), jednající stěžovatelem jako jeho členem, podalo u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu na náhradu škody ve výši 91.630,- Kč proti žalovaným fyzickým osobám, kterou měly způsobit tím, že z titulu své funkce, členů statutárních orgánů žalobce, objednaly a zaplatily společnosti IZOLTECHNIK CZECH PD na opravy panelového domu přesto, že již dříve uzavřely se společností Projektový ateliér AD smlouvu s totožným předmětem díla, dílo převzaly a zaplatily. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24. 3. 2010, čj. 13 Cm 1732/2009 - 141, žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 3. 2011, čj. 7 Cmo 231/2010 - 183, jeho rozsudek potvrdil.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do ní je oprávněn zasáhnout pouze za situace, pokud jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, došlo k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem.
Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"). V posuzovaném případě však k takovému závěru nedospěl. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je oprávněným subjektem k podání ústavní stížnosti fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z citovaného ustanovení tedy vyplývá, že podmínkou podání ústavní stížnosti, ve které je namítán zásah do ústavně zaručených základních práv, je skutečnost, že takovou stížnost podává sama fyzická či právnická osoba, do jejíchž práv mělo být zasaženo.
Z napadených rozhodnutí je přitom zjevné, že jimi byla bezprostředně dotčena práva SBD jako právnické osoby, a nikoliv práva jeho jednotlivých členů, tedy i stěžovatele. Účastníkem řízení u obecných soudů bylo SBD, které v něm vystupovalo prostřednictvím svého člena - stěžovatele. Stěžovatel však nebyl, jako fyzická osoba, účastníkem zmíněného řízení a zjevně tak podmínku stanovenou v §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nesplňuje, neboť v řízení u obecných soudů nedošlo k rozhodování o jeho právech. Ústavní stížnost je tedy podána stěžovatelem, jako osobou k jejímu podání zjevně neoprávněnou.
Na základě shora uvedeného Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2011
František Duchoň, v. r.
soudce Ústavního soudu