ECLI:CZ:US:2011:1.US.1824.11.1
sp. zn. I. ÚS 1824/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. E. P., zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická 19, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2011 sp. zn. 8 UL 1/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. června 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva, a to právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na rovnost stran před soudem dle čl. 37 odst. 3 Listiny a ústavní principy právního státu vyplývající z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Z podané ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se podáním ze dne 4. dubna 2011 u Krajského soudu v Ostravě domáhala, aby Okresnímu soudu v Opavě určil 5 denní lhůtu od doručení rozhodnutí na vydání rozsudku pro uznání k návrhu stěžovatelky ze dne 5. ledna 2011, ale její návrh byl zamítnut.
Stěžovatelka brojila proti výše označenému rozhodnutí a tvrdila, že tímto procesním rozhodnutím došlo k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces, které zahrnuje i právo na vydání rozhodnutí o všech prostředcích práva, které zákon dává. Krajský soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně a nezabýval se tvrzenými průtahy v rozhodování o návrhu stěžovatelky ze dne 5. ledna 2011 do 4. dubna 2011. Stěžovatelka považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro absenci řádného odůvodnění.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že napadené rozhodnutí je v rozporu s principem legitimní předvídatelnosti i principem rovnosti účastníků řízení, ke které neoddělitelně patří hodnota právní jistoty a princip ochrany důvěry občanů v právo a odkázala na nálezy Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 385/07, IV. ÚS 215/944, Pl. ÚS 36/01). Stěžovatelka z uvedených důvodů navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí.
Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V prvé řadě Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Není proto v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování obecných soudů. Tato maxima by byla prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Tak tomu v případě stěžovatelky nebylo.
Stěžovatelka ve smyslu ustanovení §164 odst. 1 a §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, podala stížnost na průtahy v řízení, resp. návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona o soudech a soudcích, přičemž stěžovatelka nesouhlasí s postupem okresního soudu, který dle jejího názoru aplikuje libovůli. Jádrem ústavní stížnosti je otázka, zda jsou soudy povinny rozhodnout rozsudkem o uznání ve smyslu §153a o. s. ř. nebo usnesením návrhu nevyhovět i v případě, že soud vyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání k doplnění skutkových tvrzení pro účely nařízení ústního jednání.
Pokud stěžovatelka podala 5. ledna 2011 návrh, aby soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání a soud ji vyzval dne 15. března 2011 k doplnění skutkových tvrzení, nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že docházelo k průtahům v řízení. Pokud stěžovatelka dne 31. března 2011 namítala podjatost soudce, aniž by její námitka měla řádné náležitosti, musel ji soud prvního stupně vyzývat k odstranění vad a nelze v postupu soudu prvního stupně spatřovat průtahy. Z rozhodnutí je patrno, že z důvodů procesní ekonomie nebylo vydáno rozhodnutí, že rozsudek pro uznání nebude vydán. Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné Krajským soudem v Ostravě jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem podústavního práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadené rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze. Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních výtek proti právnímu názoru Krajského soudu v Ostravě, podle něhož není návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesních úkonů u její žaloby na vydání rozsudku pro uznání důvodný. Krajský soud v Ostravě tento svůj závěr řádně a ústavně konformně odůvodnil; ve zbytku proto může Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
K odkazům stěžovatelky na nálezy Ústavního soudu má Ústavní soud za to, že pro zřejmou odlišnost svého základu jsou na projednávanou věc nepřípadné.
Krajský soud v Ostravě tudíž svým postupem nevykročil z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv a svobod a Ústavní soud byl nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2011
Vojen Güttler v. r.
předseda senátu