ECLI:CZ:US:2011:1.US.1870.11.1
sp. zn. I. ÚS 1870/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. A., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55, proti usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 15. 3. 2011, čj. 3 C 294/2010 - 96, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2011, čj. 30 Co 153/2011 - 119, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených usnesení s odůvodněním, že jejich vydáním došlo k zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Prvním usnesením Okresní soud Praha - západ nařídil předběžné opatření, kterým uložil stěžovateli přispívat na výživu manželky částkou 10.000,- Kč měsíčně. Usnesením Krajského soudu v Praze bylo toto usnesení potvrzeno.
Podle stěžovatele obsahoval návrh na vydání předběžného opatření řadu nepravdivých tvrzení, pomluv a křivých obvinění. Soud prvního stupně své rozhodnutí nijak neodůvodnil, jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné a vykazuje prvky libovůle. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal, čistě obecně, na některé nálezy Ústavního soudu, aniž by uvedl, v jakém smyslu se konkrétně vztahují na jím napadená rozhodnutí. Podle stěžovatele obecné soudy rovněž nepřihlédly k tvrzením a důkazům, které předložil, vycházely pouze z výše jeho příjmu a z tvrzení jeho manželky. Tím mělo dojít i k porušení základního práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny.
Po přezkoumání stěžovatelem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel sice argumentuje porušením základního práva na spravedlivý proces, ale podstatou jeho ústavní stížnosti je jen polemika se závěry obecných soudů. Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Sama skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance bude nahrazovat bez dalšího Ústavní soud.
Ústavní soud může totiž zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen v případě, že současně shledá porušení základního práva či svobody. Po přezkumu zmíněného řízení z hlediska stěžovatelem uplatněných argumentů Ústavní soud zjistil, že k tvrzenému porušení jeho základních práv nedošlo. Pokud jde o usnesení Okresního soudu Praha - západ, Ústavní soud konstatuje, že ve smyslu ustanovení §169 odst. 2 OSŘ nemusí odůvodnění o vydání předběžného opatření obsahovat odůvodnění, o čemž byl stěžovatel v textu zmíněného usnesení poučen. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu pak vyplývá, že tento soud, na základě zjištěného skutkového stavu, vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Přihlédl přitom ke konkrétním skutečnostem vyplývajícím ze vzájemného poměru mezi manžely a jejich vyživovací povinnosti k jejich nezletilým dětem. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry odvolacího soudu o konkrétních detailech dané zatímní úpravy. Skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry obecných soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu