ECLI:CZ:US:2011:1.US.2389.11.1
sp. zn. I. ÚS 2389/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GAMAS, v. o. s., se sídlem Hlinsko, Polní 1429, zastoupené JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Praha 4, Severovýchodní II/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2011, čj. 23 Cdo 870/2011 - 367, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2010, čj. 1 Cmo 310/2009 - 334, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 12. 6. 2009, čj. 48 Cm 12/2003 - 302, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 287.417,- Kč, ve kterém jako žalovaná neuspěla. Podle jejího tvrzení bylo uvedenými rozhodnutími porušeno její základní právo ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. K pochybení obecných soudů došlo, podle stěžovatelky, především v provádění a hodnocení důkazů. Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytkla, že odmítl její dovolací důvody a jednal tak v rozporu s §241 odst. 2 OSŘ.
Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 12. 6. 2009, čj. 48 Cm 12/2003 - 302, výrokem I. uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni 287.417,- Kč, výrokem II. žalobu ve zbytku zamítl, výrokem III. a IV. uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni příslušenství, specifikované v rozsudku, a výrokem V. rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 6. 10. 2010, čj. 1 Cmo 310/2009 - 334, rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil a částečně změnil. Vypořádal se s odvolací námitkou stěžovatelky, že soud prvního stupně měl provést revizní znalecký posudek z důvodu rozdílné výše ceny za odstranění vad díla, obsažené ve znaleckém posudku a ceny, uvedené ve vyjádření znalce, vypracovaném na žádost stěžovatelky. Podrobně objasnil, proč neshledal důvody pro doplnění dokazování, jak navrhovala stěžovatelka.
Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze polemizuje s prováděním a hodnocením důkazů ze strany obecných soudů, přičemž neuvádí žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, kterou by podložila svá tvrzení o porušení základního práva na spravedlivý proces. K takové polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud nevykonává žádný přezkumný dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, do které zásadně nezasahuje, pokud soudy postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.
V posuzované věci nelze abstrahovat od skutečnosti, že věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy České republiky. Soud prvního stupně i soud odvolací náležitě zhodnotily provedené důkazy ve smyslu §132 OSŘ a na jejich základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Ve věci postupovaly v souladu s relevantními ustanoveními občanského zákoníku. Odvolací soud srozumitelným způsobem objasnil důvody, pro které nepovažoval za potřebné doplnění dokazování, stejně tak jako důvody, které jej vedly k rozhodnutí o změně výše přiznaných úroků. Dovolací soud pak řádně odůvodnil své rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání stěžovatelky. Ústavní soud proto zcela odkazuje na skutkové a právní závěry obecných soudů. V předmětné věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu