ECLI:CZ:US:2011:1.US.2472.11.1
sp. zn. I. ÚS 2472/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném u předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. W., zastoupeného JUDr. Josefem Havlíčkem, advokátem se sídlem Brno, Kozí 4, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 44 Co 156/2010, spojenou s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku s odůvodněním, že je v extrémním rozporu jak se skutkovým stavem, tak se zákonem. Tvrdí, že tento rozpor má ústavně právní rozměr, takže došlo k porušení jeho základních práv, zakotvených v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že v jeho věci není přípustné dovolání, nemá jinou možnost, než se obrátit na Ústavní soud.
Po přezkoumání uvedeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Její podstatou je polemika stěžovatele se skutkovými zjištěními a právními závěry krajského soudu. Ústavní soud není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.
Tvrzení stěžovatele o rozporu zmíněného rozsudku se skutkovým stavem a se zákonem neodpovídá skutečnosti, což vyplývá z jeho obsahu. Jedná se o rozsudek, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně, jako soudu prvního stupně, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobkyni (Klinice JAGGY, s. r. o.) částku 30.031,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení, za ošetření psa majitelky A. K., který byl napaden psem stěžovatele. Krajský soud potvrdil právní závěr soudu prvního stupně, že mezi stěžovatelem a žalobkyní vznikl závazkový vztah, jehož předmětem bylo ošetření psa majitelky A. K. po jeho napadení psem stěžovatele. Krajský soud také dostatečně objasnil otázku určení ceny za úkony provedené v souvislosti s ošetřením napadeného psa. Vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Ve věci tedy Ústavní soud neshledal žádná pochybení, která by představovala porušení základních práv stěžovatele. Navíc, v jeho kompetenci není přehodnocovat závěry krajského soudu v konkrétních detailech sporu. Pokud tedy stěžovatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomuto způsobu rozhodnutí nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu