ECLI:CZ:US:2011:1.US.2493.10.3
sp. zn. I. ÚS 2493/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. F. J. a Mgr. P. N., obou zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Kořenského 15, proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel Mgr. F. J. podal dne 25. 8. 2010 ústavní stížnost proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, vedenou u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2493/10. Stěžovatel Mgr. P. N. podal téhož dne ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, která byla vedena u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2498/10.
Stěžovatelé, zastoupení i stejným advokátem, navrhli spolu s těmito ústavními stížnostmi i zrušení ustanovení §3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.
Oba stěžovatelé jsou státními zástupci, kteří se v řízení před obecným soudem domáhali vyplacení částky 1.615,- Kč, o kterou jim prý byl aplikací shora uvedeného ustanovení zákona č. 143/1992 Sb., snížen plat na úroveň 96 % dosavadního platu. Okresní soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem jejich žalobu zamítl a jelikož proti tomuto rozsudku není ve smyslu §202 odst. 2 o. s. ř. přípustné odvolání, obrátili se s danou věcí přímo na Ústavní soud.
Vzhledem k tomu, že uvedené ústavní stížnosti směřovaly proti stejnému rozsudku obecného soudu, věcně se týkaly i shodné otázky, namítaly porušení týchž ústavně chráněných práv a navrhovaly i zrušení stejného ustanovení právního předpisu, byly v zájmu hospodárnosti řízení a v souladu s §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a §112 odst. 1 občanského soudního řádu spojeny usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2010 sp. zn. I. ÚS 2493/10 ke společnému řízení a rozhodnutí.
II.
Řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, bylo ve smyslu §78 zákona o Ústavním soudu přerušeno a návrh na zrušení ustanovení §3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, byl postoupen plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy.
III.
Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 28. 6. 2011 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 17/10 o návrhu Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení ustanovení §3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení, a Mgr. F. J. a Mgr. P. N. (tedy stěžovatelů) jako vedlejších účastníků řízení (§35 odst. 2 za středníkem zákona o Ústavním soudu) tak, že návrh na zrušení ustanovení §3 odst. 9 zákona č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, se zamítá a ve zbytku se návrh odmítá.
IV.
Po vydání uvedeného plenárního nálezu pokračoval Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelé uvedli, že vykonávají veřejnou funkci státního zástupce, za což pobírali plat, jehož výpočet byl shora citovaným zákonem, napadeným v řízení Pl. ÚS 17/10, podle jejich názoru protiprávně snížen. Stěžovatelé považovali snížení platu za právně nepřijatelné a měli za to, že správně by jim plat měl být vyplacen ve výši, která by byla určena zákonem o platu státních zástupců bez ohledu na aplikaci nového ust. §3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců, protože vložené ustanovení §3 odst. 9 zákona o platu státních zástupců považovali za protiústavní.
Okresní soud v Hradci Králové jako věcně a místně příslušný soud žalobu projednal a rozhodl, že žaloba se zamítá. Ve vztahu ke stěžovateli F. J. tak učinil výrokem pod bodem I., ve vztahu ke stěžovateli P. N. výrokem pod bodem II. předmětného rozsudku. V odůvodnění svého rozsudku soud sice mj. uvedl, že se ztotožňuje s pohledem stěžovatelů na otázku snížení platů ústavních činitelů a že požadavek nezávislosti, jenž má odraz v platové nezávislosti, se podle jeho názoru vztahuje i na státní zástupce, ale protože soud je vázán zákonem, musel (prý) žalobu zamítnout.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti obsáhle argumentují ve prospěch svého právního názoru, podle kterého bylo snížení jejich platu, provedené citovaným zákonem, neústavní. Jejich argumentace je co do obsahu podobná až shodná s argumentací, se kterou se již Ústavní soud vypořádal v řízení, vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 17/10, ve kterém oba stěžovatelé vystupovali jako vedlejší účastníci a měli tedy rovněž možnost uplatnit veškeré své výhrady vůči inkriminovanému právnímu předpisu; právní závěry, o něž Ústavní soud v tomto řízení opřel svůj verdikt, jsou jim rovněž známé. Bylo by tedy nadbytečné znovu podrobně opakovat všechny důvody, pro které Ústavní soud neshledal uvedené zákonné ustanovení protiústavním a postačí na rozsáhlé odůvodnění nálezu Ústavního soudu odkázat.
Ústavní soud nezjistil v napadeném rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2010, sp. zn. 20 C 18/2010, jenž zamítl žalobu stěžovatelů, žádné pochybení a s odkazem na shora uvedený nález pléna, jímž nebylo napadené snížení platu státních zástupců shledáno protiústavním, ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu