ECLI:CZ:US:2011:1.US.2534.10.1
sp. zn. I. ÚS 2534/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Petrem Veselým, advokátem společnosti Holubová - advokáti, s. r. o., se sídlem Za Poříčskou bránou 21/365, Praha 8, proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. května 2010, č. j. 2T 860/2004-200, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2010, č. j. 8 To 279/2010-212, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí. Opírá jí zejména o následující důvody:
Stěžovatel tvrdí, že byl vůči němu nařízen výkon podmíněně odloženého trestu na základě toho, že ve zkušební době dvakrát ukradl láhev alkoholu v supermarketu, byť druhá z krádeží nebyla ani posouzena jako trestný čin, ale v současné době je o ní vedeno řízení o přestupku. Stěžovateli byla - podle jeho názoru - předtím uložena příliš dlouhá zkušební doba pěti let. Za nesprávné lze považovat i to, že k nařízení výkonu podmíněného trestu došlo až 2 roky poté, co nabyl právní moci trestní příkaz vydaný Okresním soudem ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 4/2008, který byl soudem označen jako hlavní důvod nařízení výkonu podmíněného trestu. Výkon trestu po tak dlouhé době prý naprosto popírá účel trestu. Z těchto důvodů má stěžovatel za to, že soudy v jeho případě měly - namísto nařízení výkonu trestu - využít jednu z možností uvedených §83 odst. 1 písm. a), písm. b) či písm. c) trestního zákoníku. V žádném případě neměly za dvě krádeže láhve alkoholu v supermarketu - přičemž u druhé krádeže ani nejde o trestný čin - nařídit výkon podmíněně odloženého trestu v délce 30 měsíců.
Uvedeným postupem soudu byla podle stěžovatele porušena zásada presumpce neviny podle článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále pak byla porušena zásada, že soud použije vždy trestního zákona, které je pro pachatele ve smyslu článku 40 odst. 6 Listiny příznivější, a právo stěžovatele na to, aby byl jeho věc projednána bez zbytečných průtahů podle článku 38 odst. 2 Listiny; k nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu došlo až po více než dvou letech od doby, kdy byla zavdána příčina k tomuto nařízení. Stěžovateli byl konečně podle jeho názoru uložen trest v nepřiměřené výši.
II.
Ústavní soud si vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 860/2004. Zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 9. 2005, č. j. 2 T 860/2004-118, byl stěžovatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) a odst. 2 trestního zákona a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 trestního zákona (ve znění platném do 31. 12. 2009). Byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků.
Z rozhodnutí okresního soudu citovaného v záhlaví plyne - a tuto skutečnost stěžovatel ústavní stížnosti nikterak nezpochybňuje - že stěžovatel byl ve zkušební době podmíněného odsouzení pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 1. 2008, sp. zn. 18 T 4/2008 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) trestního zákona, kterého se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení.
Dále bylo proti stěžovateli vedeno trestní stíhání u Okresního soudu v Pardubicích; to bylo ukončeno tak - jak plyne z kopie rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka Pardubice ze dne 25. 5. 2010, č. j. 13 To 273/2010-96, které stěžovatel poskytl Ústavnímu soudu v kopii - že věc byla postoupena příslušnému orgánu k projednání přestupku; to proto, že k 1. 10. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, který byl pro pachatele příznivější.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 12. 5. 2010, č. j. 2 T 860/2004-200, bylo rozhodnuto tak, že podle §83 odst. 1 trestního zákoníku, za použití §330 odst. 1 trestního řádu se vykoná trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců z rozsudku Okresního soudu Hodoníně ze dne 27. 9. 2005, č. j. 2 T 860/2004-118. Podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku byl stěžovatel pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Prvostupňový soud tak rozhodl s odůvodněním, že se stěžovatel dopustil ve zkušební době další trestné činnosti a nevyužil tedy beneficia podmíněného odsouzení k tomu, aby vedl řádný život.
Ke stížnosti stěžovatele přezkoumal citované usnesení okresního soudu Krajský soud v Brně, který napadeným usnesením ze dne 1. 6. 2010, č. j. 8 To 279/2010-212, rozhodl tak, že se stížnost stěžovatele podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítá. Krajský soud dospěl k závěru, že prvostupňový soud dodržel všechna procesní ustanovení, zajišťující práva stěžovatele v tomto stadiu řízení. I rozhodnutí ve věci samé je podle krajského soudu v souladu se zjištěným skutkovým stavem, vztahujícím se k otázce, zda se stěžovatel ve zkušební době osvědčil či nikoliv. Z tohoto skutkového stavu vyvodil prvostupňový soud odpovídající právní závěry. Podle krajského soudu jsou tresty odnětí svobody podmíněně odkládány proto, aby odsouzeného od páchání další trestné činnosti odradily, což se v daném případě nestalo. Odsouzení musí proto prokázat svým řádným životem, že z jejich strany nehrozí nebezpečí, že budou páchat další trestnou činnost. Stěžovatel nevedl ve zkušební době řádný život a nebyly u něho zjištěny ani žádné výjimečné okolnosti případu, které by umožňovaly prodloužení zkušební doby.
III.
Krajský soud v Brně se vyjádřil k ústavní stížnosti tak, že rozhodnutí ponechává na Ústavním soudu. S upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyjádřil souhlas.
Okresního soudu v Hodoníně se k ústavní stížnosti nevyjádřil.
Vzhledem k obsahu vyjádření krajského soudu je Ústavní soud nekomunikoval stěžovateli, neboť do věci nic nového nepřineslo.
IV.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy.
Ústavní soud po přezkoumání věci neshledal, že by byly právní závěry obou soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dostatečnými pro vydání předmětných rozhodnutí. Za daného stavu věci není oprávněn jakkoliv zasahovat do oblasti, vyhrazené obecným soudům, jelikož by tak překročil své kompetence a nepřípustně zasáhl zejména do zásady volného hodnocení důkazů těmito soudy a tím i do jejich ústavně garantované nezávislosti.
Oba soudy - podle mínění Ústavního soudu - postupovaly ve zkoumaném případě v souladu se základními zásadami trestního řízení a žádná základní práva stěžovatele neporušily. Jak krajský soud, tak okresní soud své rozhodnutí dostatečně - i s ohledem na znalost stěžovatelem dříve páchané a opakované trestné činnosti (srov. k tomu obsah vyžádaného soudního spisu, konkrétně např. rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. září 2005, č. j. 2 T 860/2004-118) - odůvodnily. Nic nenasvědčuje tomu, že by ve spravedlivém soudním řízení nebyla stěžovateli řádně prokázána vina ani že by jim nebyl uložen přiměřený trest.
Ke konkrétním námitkám stěžovatele v ústavní stížnosti uvedeným Ústavní soud uvádí toliko následující:
Stěžovatel se ve zkušební době dopustil jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin a byl za něj pravomocně odsouzen; to ostatně ani sám stěžovatel nezpochybňuje. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i se zřetelem k předchozí trestné činnosti stěžovatele, nelze proto soudům spravedlivě vytýkat, že přistoupily k výkonu trestu odnětí svobody, resp. že neponechaly podmíněné odsouzení ve smyslu §83 trestního zákoníku v platnosti. Tu nelze nevidět, že možnost jiného postupu podle §83 odst. 1 písm. a), b), c) tr. zákona - jehož se stěžovatel domáhá - lze podle zákona využít jen výjimečně.
Namítá-li stěžovatel, že v řízení docházelo k průtahům ve smyslu článku 38 odst. 2 Listině, pak ani s touto výtkou nelze souhlasit, neboť veřejné zasedání, ve kterém bylo rozhodnuto o nařízení výkonu podmínečně uloženého trestu, dříve proběhnout nemohlo. To proto, že se stěžovatel trestnímu stíhání až do svého zadržení policí vyhýbal, jak je zřejmé z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2010, č. j. 8 To 275/2010-210.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně senátu