ECLI:CZ:US:2011:1.US.270.11.2
sp. zn. I. ÚS 270/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Konica Minolta Holdings, Inc., se sídlem Marunouchi Center Building 1-6-1, Marunouchi, Chiyoda-ku, Tokyo, Japonsko, zastoupené JUDr. Davidem Štrosem, advokátem se sídlem v Praze, Národní 32, proti usnesení Celního ředitelství Ostrava ze dne 29. 11. 2010, č. j. 6350-4/2010-140100-21, a proti sdělení Celního úřadu Karviná č. j. 11928-9/2010-146100-033, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2011 se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud přikázal Celnímu úřadu Karviná a Celnímu ředitelství Ostrava provést u společnosti LAMA PLUS, s.r.o., se sídlem Karviná - Nové Město, Svatopluka Čecha 706/8, kontrolu dle ustanovení §23 odst. 6 ve spojení s §5 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, (dále jen "zákon o ochraně spotřebitele") nad dodržováním zákazu nabízení nebo prodeje výrobků stěžovatelky, u nichž nedošlo k vyčerpání práv z ochranných známek stěžovatelky na území Evropské unie.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že napadenými úkony orgánů veřejné moci bylo porušeno její právo domáhat se ochrany svých práv u zákonem pověřeného orgánu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a majetkové právo dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývají dále následující skutečnosti: Žádostí ze dne 8. 2. 2010 žádala stěžovatelka Celní úřad Karviná, aby dle §4 odst. 3, ve spojení s §5 odst. 2 a s §23 zákona o ochraně spotřebitele provedl zásah u společnosti LAMA Plus s.r.o., se sídlem Svatopluka Čecha 706, Karviná - Nové Město. Přípisem ze dne 24. 5. 2010 Celní úřad Karviná stěžovatelce sdělil, že zásah u jmenované společnosti bude proveden, kontrolní skupina se však nebude zabývat zbožím, které pochází z paralelních dovozů, neboť takový dohled nespadá pod povinnosti stanovené celním úřadům v §5 odst. 2, §7b a §14a zákona o ochraně spotřebitele. Zásah byl uskutečněn Celním úřadem Karviná dne 26. 5. 2010, během kontroly bylo zajištěno 192 ks tonerů do laserových tiskáren, které byly označeny pracovníkem společnosti i-CORPORATE RISK CONSULTANS LIMITED jako zboží neoprávněně označené ochrannou známkou společnosti Konica Minolta Holdings, Inc. Rozhodnutím ze dne 26. 5. 2010, č. j. 7999-2/2010-146100-032, bylo předmětné zboží Celním úřadem Karviná zadrženo. Podáním ze dne 21. 9. 2010 se obrátila stěžovatelka na Celní ředitelství v Ostravě s žádostí o ochranu před nečinností podřízeného orgánu, ve které trvala na svém stanovisku, že Celní úřad Karviná je povinen provést u předmětné společnosti kontrolu dodržování zákona o ochraně spotřebitele ve věci tzv. paralelních dovozů. Usnesením ze dne 29. 11. 2010, č. j. 6350-4/2010-140100-21, Celní ředitelství v Ostravě žádosti stěžovatelky nevyhovělo s odůvodněním, že výrobky z paralelního dovozu nejsou výrobky porušující práva duševního vlastnictví dle §2 odst. 1 písm. r) zákona o ochraně spotřebitele a nelze jim tudíž poskytovat ochranu dle ustanovení §5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Stěžovatelka považuje tento právní závěr za nesprávný a má zato, že prodej výrobků pocházejících z paralelního dovozu je klamáním spotřebitele a nekalou obchodní praktikou dle §5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele a dle čl. 6 bodu 1 písm. f) směrnice č. 2005/29/ES. Stěžovatelka je toho názoru, že dodržování zákazu klamání spotřebitele nabídkou a prodejem zboží z paralelního dovozu patří do působnosti orgánů celní správy dle §23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele.
V závěru stěžovatelka odkazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2009, č.j. 15 Cm 160/2009-110, jímž soud nařídil předběžné opatření a zakázal společnosti LAMA Plus s.r.o. nabízet k prodeji a prodávat tonery Konica Minolta magicolor 2300 Series označené ochrannými známkami Konica Minolta a zároveň označené písmenkovými kódy US, a na usnesení Městského soudu v Praze v obdobné věci č. j. 32 Cm 2/2010-40.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud předesílá, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává tím, že rozhoduje ve věcech vyjmenovaných v čl. 87 odst. 1 až 3 Ústavy (viz též ustanovení §64 až §125f zákona o Ústavním soudu). Limity jeho působení jsou dány uplatněním zásady právního státu, podle níž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (viz čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny).
Ochrana proti nečinnosti patří také do pravomoci Ústavního soudu, který takové případy podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy posuzuje jako "jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod". Ochrana se týká situací, kdy příslušné orgány nekonaly, ač k tomu byly povinny, a tím zasáhly do ústavně zaručených práv.
Pokud se však stěžovatelka domáhá toho, aby Ústavní soud orgánu veřejné moci přikázal nějaké konání, je třeba podotknout, že k tomu není Ústavní soud příslušný. Kompetence Ústavního soudu jsou v případě ústavní stížnosti vymezeny v §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, nebo mu přikázat, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné.
Je tedy namístě závěr, že pokud se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud přikázal Celnímu úřadu Karviná a Celnímu ředitelství Ostrava provést ve společnosti LAMA PLUS, s.r.o., se sídlem Karviná - Nové Město, Svatopluka Čecha 706/8, kontrolu, je podání stěžovatelky návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
V této souvislosti Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelka ústavní stížností nedomáhá zrušení usnesení Celního ředitelství Ostrava ze dne 29. 11. 2010, č. j. 6350-4/2010-140100-21, byť je záhlaví ústavní stížnosti takto koncipováno, ani není z obsahu ústavní stížnosti zřejmé, že by se stěžovatelka domáhala před podáním ústavní stížnosti zrušení tohoto rozhodnutí či ochrany proti nečinnosti cestou správní žaloby. Dle ustanovení §75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu je přitom ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3). Pokud tedy stěžovatelka ústavní stížnost podala za situace, kdy podmínka vyčerpání "všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje" splněna není; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení §75 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud proto soudcem zpravodajem podaný návrh podle §43 odst. 1 písm. e), písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl, jak bylo předznačeno výše.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 3. března 2011
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj