ECLI:CZ:US:2011:1.US.3058.11.1
sp. zn. I. ÚS 3058/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Baše, správce konkurzní podstaty úpadce Turnovského bytového družstva, zastoupeného JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou se sídlem Svatojánské nám. 47, 541 01 Trutnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3343/2010-80, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti výše uvedenému rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále že došlo k zásahu do čl. 90 Ústavy ČR (dále jen "Ústava").
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 1. 2010 sp. zn. 41 Cm 45/2007 bylo určeno, že žalobci J. K. a A. R. mají proti stěžovateli jako správci konkursní podstaty úpadce TBD-Turnovské bytové družstvo pohledávku ve výši 436 000,- Kč ve II. třídě konkurzních věřitelů. Žalobci se v projednávané věci domáhali určení pohledávky uplatněné v konkursním řízení na majetek úpadce, jíž stěžovatel popřel při přezkumném jednání. Mezi účastníky bylo sporné, zda závazek k vrácení sporné částky je osobním závazkem tehdy zapsaného předsedy družstva, nebo se jedná o závazek úpadce. Předmětná částka byla zemřelou matkou žalovaných vyplacena v sídle družstva jeho předsedovi. Z dokumentů, jež matka žalovaných podepsala, se mohla důvodně domnívat, že nabývá byt úpadce do svého vlastnictví. S ohledem na tyto skutečnosti krajský soud uzavřel, že vznikl závazek úpadce k vrácení předmětné částky. Vrchní soud rozhodnutí krajského soudu potvrdil a mj. uvedl, že po žalobcích nebylo možno spravedlivě požadovat, aby sofistikovaně rozlišovali jednotlivé úkony předsedy družstva, tj. kdy jednal jako úpadce a kdy sám za sebe. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl, neboť stěžovatelem zpochybňované právní posouzení věci bylo významné právě a jen pro projednávanou věc a postup nižších instancí nebyl shledán ani v rozporu s hmotným právem.
Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřoval v tom, že obecné soudy "stěžovateli neposkytly náležitou ochranu jeho práva, čehož má právo se domáhat u nezávislých soudů. Ve svém důsledku má napadené soudní rozhodnutí význam i do budoucna i pro ostatní konkurzy, protože napadeným postupem by bylo možné přenášet odpovědnost za zpronevěřené finanční prostředky, fakticky na věřitele, ačkoliv vlastní zpronevěru udělala fyzická osoba." Podle stěžovatele byla též porušena základní práva věřitelů obsažená v čl. 90 Ústavy, a proto v souladu se stanoviskem věřitelského výboru podává tuto ústavní stížnost.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud neshledal, že by napadené rozhodnutí porušilo ústavně garantovaná práva stěžovatele, jak to v ústavní stížnosti namítal. V značně nekvalitní ústavní stížnosti jakákoliv relevantní ústavněprávní argumentace zcela absentuje a tvrzené porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel nijak nevysvětluje. Naopak po důkladném seznámení se s rozhodnutími obecných soudů Ústavní soud konstatuje, že závěr, ke kterému obecné soudy dospěly, totiž že závazek k vrácení předmětné částky je závazkem úpadce, a nikoliv osobním závazkem předsedy družstva, je s ohledem na všechny okolnosti případu přiléhavý a lze jej také z hlediska ústavnosti aprobovat. Okolnost, že se stěžovatel s tímto závěrem neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Pokud jde o tvrzené porušení čl. 90 Ústavy, Ústavní soud podotýká, že toto ustanovení žádná základní práva, jejichž ochrany by se bylo možné domáhat v řízení o ústavní stížnosti, neobsahuje. Článek 90 Ústavy je jen rámcovou kompetenční normou ve vztahu k soudům obecným.
Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatele neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2011
Vojen Güttler, v. r.
předseda senátu