ECLI:CZ:US:2011:1.US.3426.11.1
sp. zn. I. ÚS 3426/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., jíž se stěžovatel domáhal "zrušení obou výroků konečného rozhodnutí NSS pod značkou 8 Ao 4/2011", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu 15. 11. 2011, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá "zrušení obou výroků konečného rozhodnutí NSS pod značkou 8 Ao 4/2011". Stížnost evidentně sepsal sám (pomocí počítače). Vlastnoručně pak do svého podání za předepsaný text: "zastoupen Předsedou ČAK určeným advokátem:" dopsal: "JUDr. O. (viz plná moc)". Toto podání ještě doplnil o stěžovatelem sepsanou plnou moc pro tohoto advokáta.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že tomu tak není, neboť stěžovatelovo podání nebylo do dnešního dne relevantně doplněno. Uvedené podání tedy nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel není mimo jiné zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel podal Ústavnímu soudu řadu návrhů; velmi často nebyl advokátem zastoupen. Stěžovatel byl přitom v již projednaných věcech mnohokrát vyzýván k odstranění uvedené vady a byla mu prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 291/09 ze dne 22. června 2009).
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jeho vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.
Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08 ze dne 22. října 2008).
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2011
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj