ECLI:CZ:US:2011:1.US.3428.10.1
sp. zn. I. ÚS 3428/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Petrem Dutko, advokátem se sídlem Přerov, Blahoslavova 2, proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 2. 2006, čj. 24 Nc 1495/2006 - 4, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 10. 10. 2007, čj. 40 Co 1176/2007 - 75, a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2010, čj. 20 Cdo 2663/2010 - 156, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v exekučním řízení vedeném proti němu, jako povinnému, protože jimi údajně bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a z připojených listin vyplývá, že v pořadí první rozhodnutí, které stěžovatel navrhl zrušit, je usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 2. 2006, čj. 24 Nc 1495/2006 - 4, kterým byla nařízena exekuce na jeho majetek k uspokojení pohledávek Všeobecné zdravotní pojišťovny, podle označených platebních výměrů. Jejím provedením byl pověřen JUDr. Tomáš Vrána. Proti tomuto usnesení bylo možno podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení, ale stěžovatel nijak nedoložil, že by odvolání podal. Tato skutečnost činí jeho ústavní stížnost, ve vztahu k tomuto usnesení, nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 téhož zákona.
O návrhu stěžovatele na zastavení exekuce z důvodu promlčení vymáhané částky rozhodl Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 27. 4. 2007, čj. 24 Nc 1495/2006 - 57, kterým jeho návrh zamítl s odůvodněním, že k promlčení nedošlo. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 10. 10. 2007, čj. 40 Co 1176/2007 - 75, zmíněné usnesení Okresního soudu v Přerově potvrdil. Následovalo dovolání stěžovatele k Nejvyššímu soudu, které bylo odmítnuto usnesením ze dne 12. 8. 2010, čj. 20 Cdo 2663/2010 - 156.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o promlčení vymáhané částky. Celá jeho argumentace se odvíjí jen jako polemika se závěry Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a Nejvyššího soudu. V této souvislosti Ústavní soud musí odkázat na svou ustálenou judikaturu, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). K tomu však v daném případě nedošlo. Jak vyplývá z odůvodnění stěžovatelem napadených rozhodnutí, obecné soudy dostatečně objasnily a přiléhavě odůvodnily, jaké důvody je vedly k závěru o tom, že vymáhaná pohledávka promlčená není. Ústavní soud proto nemá důvod se argumenty stěžovatele jakkoli dále zabývat, neboť odůvodnění odvolacího a dovolacího soudu považuje v tomto směru za dostatečné a přiléhavé a stačí na ně jen odkázat.
Lze tedy uzavřít, že argumenty, které stěžovatel vznáší v ústavní stížnosti, jsou jen jeho polemikou s právními závěry obecných soudů, čistě v rovině podústavního práva. Skutečnost, že stěžovatel nesouhlasí s jejich závěry, nezakládá sama o sobě porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud tedy neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatele, jak tvrdil v ústavní stížnosti, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu