ECLI:CZ:US:2011:1.US.3447.10.1
sp. zn. I. ÚS 3447/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ROBOT Ostrava, spol. s r. o., IČO 41034961, se sídlem Husova 1285/2, Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupeného JUDr. Pavlem Lasákem, advokátem, se sídlem Masařská 3, Opava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2010, č. j. 2 VSOL 245/2010-A-26, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2010, č. j. KSOS 25 INS 8991/2009, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále také "soud prvního stupně") bylo rozhodnuto výrokem I. tak, že se zjišťuje úpadek stěžovatele, a výrokem II. tak, že insolvenční správkyní se ustanovuje JUDr. Ivana Santariusová, advokátka. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále také "odvolací soud") bylo rozhodnuto tak, že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že JUDr. Ivana Santariusová se odvolává z funkce insolvenční správkyně ke dni ustanovení nového insolvenčního správce Krajským soudem v Ostravě.
Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu byla porušena ústavně zakotvená pravidla, a to čl. 10 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal dosavadní průběh insolvenčního řízení.
Stěžovatel uvádí, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2010, č. j . KSOS 25 INS 8991/2009 byl zjištěn úpadek dlužníka ROBOT OSTRAVA spol. s r. o., IČO 41034961, se sídlem Husova 1285/2, Ostrava - Moravská Ostrava. Dále byla insolvenční správkyní ustanovena JUDr. Ivana Santariusová a dále byly výroky III. - IX. stanoveny další povinnosti a opatření. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, a to do výroku II. z důvodu podjatosti insolvenční správkyně. Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 31. 8 2010, č. j . 2 VSOL 245/2010-A-26 usnesení soudu prvního stupně sice změnil, ale podjatou insolvenční správkyni odvolal až ke dni ustanovení nového insolvenčního správce, přičemž ostatní části výroků zůstaly bez změny.
Stěžovatel se neztotožňuje s právními závěry a procesními postupy Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě.
Porušení výše uvedených ustanovení stěžovatel spatřuje především v tom, že příslušný soud poté, co zjistil, že soud prvního stupně jmenoval insolvenční správkyní JUDr. Ivanu Santariusovou, tuto z funkce insolvenční správkyně odvolal až ke dni ustanovení nového insolvenčního správce a ponechal v platnosti usnesení soudu prvního stupně. Tím zůstaly platnými a účinnými veškeré úkony, které doposud insolvenční správkyně provedla, konkrétně např. uznání fiktivních pohledávek. Dle stěžovatele z předchozích jednání podjaté insolvenční správkyně vyplývá, že zcela úmyslně a nepokrytě nerespektovala oprávněné námitky stěžovatele. Stěžovatel dále upozornil na skutečnost, že nevěří v náhodu, ze se stejná insolvenční správkyně vyskytuje v konkurzech firem, ve kterých vystupuje stejný společník či statutární orgán Ing. A. B.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
Znění příslušných ustanovení Ústavy České republiky, Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 10 Ústavy České republiky:
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Čl. 90 Ústavy České republiky:
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod:
Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.
Čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod:
Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod:
Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.
II.
Z předložených usnesení obecných soudů a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 12. 4. 2010, č. j. KSOS 25 INS 8991/2009, výrokem I. zjistil úpadek dlužníka ROBOT Ostrava, spol. s r. o., IČO 41034961, se sídlem Husova 1285/2, Ostrava - Moravská Ostrava, a výrokem II. insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Ivanu Santariusovou, advokátku.
Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. Stěžovatel namítal, že ustanovená insolvenční správkyně JUDr. Ivana Santariusová není nepodjatá, protože vykonává funkci správkyně konkursní podstaty úpadce KOBRA TRADING, spol. s r. o., se sídlem dr. Martínka 1590, Ostrava, v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 K 7/1999. Stěžovatel uvedl, že do konkursní podstaty tohoto úpadce byl sepsán a v konkurzu zpeněžen spoluvlastnický podíl v rozsahu 609/10000 na nemovitosti č. p. 1590, v k. ú. Hrabůvka. Tato nemovitost byla podle názoru stěžovatele, který byl shledán správným v řízení vedeném Městským soudem v Praze ve věci sp. zn. 58 Cm 16/2002, v jeho vlastnictví. Stěžovatel se proto domnívá, že v tomto insolvenčním řízení bude veden spor o vlastnictví nemovitosti, neboť předpokládá, že insolvenční správkyně ji zařadí do majetkové podstaty nebo bude zpeněžena v rámci reorganizace. Správkyně konkursní podstaty, která je tedy shodná s osobou insolvenční správkyně stěžovatele, tedy bude muset prokázat, že spoluvlastnický podíl byl do majetku úpadce KOBRA TRADING, spol. s r. o., sepsán po právu. Stěžovatel v odvolání vyjádřil názor, že podíl na nemovitosti byl v předmětném konkursu zpeněžen bez souhlasu konkursního soudu a nevýhodně pro úpadce, proto jsou podle něj všechny úkony správkyně konkursní podstaty úpadce KOBRA TRADING, spol. s r. o., nicotné či neplatné. Podle stěžovatele ustanovená insolvenční správkyně není nepodjatá. V doplnění odvolání stěžovatel dále uvedl, že insolvenční správkyně po svém ustanovení uznala všechny přihlášené pohledávky. Ustanovená insolvenční správkyně s důvody uvedenými v odvolání nesouhlasila.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 8. 2010, č. j. 2 VSOL 245/2010-A-26, bylo rozhodnuto tak, že usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že JUDr. Ivana Santariusová se odvolává z funkce insolvenční správkyně dlužníka ROBOT Ostrava, spol. s r. o., IČO 41034961, se sídlem Husova 1285/2, Ostrava - Moravská Ostrava, ke dni ustanovení nového insolvenčního správce Krajským soudem v Ostravě. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že námitka, že insolvenční správkyně přezkoumala a nepopřela všechny přihlášené pohledávky, není důvodná, a to již proto, že ke skutečnosti, která nastala po vydání napadeného usnesení, nelze v odvolacím řízení přihlížet. Kromě toho dle odvolacího soudu platí, že případná neadekvátní činnost správce v době po jeho ustanovení má být řešena jinak. Námitku, že insolvenční správkyně vykonává funkci správkyně i v jiném insolvenčním řízení, kdy navíc nesprávně sepsala do podstaty majetek ve vlastnictví stěžovatele a ten v rozporu s právem zpeněžila, již odvolací soudu jako důvodnou shledal. Dle odvolacího soudu nemůže stejná osoba vykonávat funkci správce dvou majetkových podstat, které mohou být v konfliktu. Odvolací soud navíc uvedl, že není přípustné, aby majetková podstata nebyla, byť dočasně, spravována insolvenčním správcem, odpovědným ve smyslu insolvenčního zákona za výkon funkce. Vzhledem k tomu, že insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud, v tomto případě Krajský soud v Ostravě, a osobu správce určuje předseda tohoto soudu, nezbylo odvolacímu soudu než rozhodnout tak, že dosavadní insolvenční správkyně se odvolává z funkce ke dni ustanovení nového insolvenčního správce.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními obecných soudů Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadených usnesení je zjevně neopodstatněný. Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo. Odvolací soud v odůvodnění napadaného rozhodnutí přesně uvádí, z jakých důvodů odvolal insolvenční správkyni a proč tedy vyhověl stěžovateli. Stejně tak odvolací soud správně rozhodl o odvolání insolvenční správkyně ke dni ustanovení nového insolvenčního správce soudem prvního stupně. Usnesení odvolacího soudu tedy není výsledkem libovůle či svévolného rozhodování, je naopak plně v souladu s ustanoveními insolvenčního zákona. Odvolací soud se rovněž správně vypořádal s argumenty stěžovatele, kterými poukazoval na úkony, jež insolvenční správkyně učinila po svém ustanovení do funkce. Co se týče dalších námitek stěžovatele, které uvádí ve své ústavní stížnosti zejména proti postupu soudu prvního stupně, je nutno je označit jako spekulativní, bez bližšího podložení.
Ze stejných důvodů lze rovněž konstatovat, že nedošlo ani k zásahu do práv garantovaných čl. 10 a čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele, zmíněné otázky posoudily odlišně od stěžovatelova přesvědčení a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.
Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 2011
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu