ECLI:CZ:US:2011:1.US.3470.11.1
sp. zn. I. ÚS 3470/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. R., proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 10 C 69/2009, a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 14 Co 331/2011, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 20. 1. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, jíž stěžovatel brojí proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů. Stěžovatel podal ústavní stížnost sám, nezastoupen advokátem, a nepředložil ani kopie napadených rozhodnutí. K absenci zastoupení advokátem v průvodním dopise poukázal na problémy se sháněním advokáta ochotného zastupovat ústavní stížnosti tohoto typu.
Z evidence Ústavního soudu vyplývá, že stěžovatel podal od roku 1996 více než dvacet ústavních stížností. Krom jediné byly všechny odmítnuty, nebo řízení o nich bylo zastaveno. Významná část ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad podání, právě včetně nedostatku povinného zastoupení advokátem. Stěžovatel byl v těchto řízeních opakovaně vyzýván k odstraňování vad a poučován o náležitostech podání, o povinnosti zastoupení advokátem, jakož i o možném postupu pro případ obtíží s obstaráváním si zastoupení advokátem, tj. o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta. Viz z poslední doby výzva k odstranění vad podání zaslaná stěžovateli dne 29. 8. 2011 ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1729/11.
V řízení o ústavní stížnosti není nezbytné, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1097/10, III. ÚS 3080/09, III. ÚS 1952/10, dostupná v databázi NALUS).
V daném případě si byl stěžovatel v okamžiku podání nepochybně vědom zákonem předvídaných požadavků na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti. V mnoha předchozích řízeních byl stěžovatel náležitě poučen o důsledcích neodstranění vad návrhu. Byl poučen rovněž o tom, jak postupovat v případě, že má s obstaráním právního zastoupení obtíže. Stěžovatel však tato poučení setrvale ignoruje. Za této situace lze považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro meritorní projednání věci před Ústavním soudem. Postup dle citovaného ustanovení nemůže být zneužíván osobami, které byly o náležitostech ústavní stížnosti opakovaně poučeny, k faktickému obcházení ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. lhůty k podání ústavní stížnosti tam stanovené.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. listopadu 2011
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj