ECLI:CZ:US:2011:1.US.3513.10.1
sp. zn. I. ÚS 3513/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Indrou, advokátem se sídlem Blansko, Rožmitálova 40, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2010, čj. 44 Co 335/2008 - 68, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, čj. 43 C 307/2004 - 48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení výroku I. výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně a celého rozsudku Městského soudu v Brně, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na vlastnictví majetku a právo na soudní ochranu, zakotvené v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Shora označeným rozsudkem Městského soudu v Brně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci (Stavebnímu bytovému družstvu Družba), částku 12.338,- Kč, jako úhrady záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu a příspěvků na náklady spojené se správou domu podle smlouvy o převodu bytu do vlastnictví. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti zaplatit žalobci částku 9.138,- Kč potvrdil (výrok I.). Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, pokud se jednalo o povinnost stěžovatele zaplatit 3.200,- Kč, jakož i o příslušenství a nákladech řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl nesprávnost výpočtu záloh na úhradu nákladů spojených se správou domu a na úhradu za plnění spojených s užíváním bytové jednotky. Podle něj stanovení výše plateb ze strany bytového družstva neproběhlo zákonným postupem, neboť nedošlo ke shromáždění vlastníků, na kterém měla být určena výše záloh. Tím, že bytové družstvo rozhodlo o výši plateb bez souhlasu všech spoluvlastníků a bez možnosti stěžovatele zapojit se do rozhodování o výši záloh, došlo k porušení jeho základních práv.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces a základního práva vlastnit majetek, ale jakákoli relevantní ústavněprávní argumentace v ústavní stížnosti zcela absentuje. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy dostatečně a přiléhavě odůvodnily, jaké důvody je vedly k rozhodnutí o žalobě bytového družstva. Ústavní soud neshledal žádný důvod, na jehož základě by bylo možno dovodit, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že žádné z napadených rozhodnutí neporušilo základní práva stěžovatele, bylo třeba podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2011
Ivana Janů, v. r.
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu