ECLI:CZ:US:2011:1.US.423.11.1
sp. zn. I. ÚS 423/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti WESTRON s. r. o., se sídlem v Lišově, Miletínská 376/19, zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2010, čj. 19 Co 2251/2010-87, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označenému usnesení krajského soudu, jemuž vytýká porušení svého práva na soudní ochranu a zásad do rovnosti účastníků řízení (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že jí jako žalované byla uložena podle §146 odst. 2 o. s. ř. náhrada nákladů řízení, které bylo pro zpětvzetí žaloby zastaveno; stěžovatelka nebyla ve sporu pasivně legitimována, a proto nemůže být povinna platit náklady protistraně. Pasivně legitiován byl pan L. K., za nějž pojišťovna plnila, a nikoliv stěžovatelka; ta "v dané záležitosti figuruje zcela mylně a nemá s ní nic společného". V této souvislosti stěžovatelka rovněž vyslovuje úsudek, že pasivní legitimace patří mezi procesní podmínky.
Z rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:
Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil řízení, v němž se žalobci po stěžovatelce domáhali náhrady újmy způsobené usmrcením pana C. M., k níž došlo při letecké havárii dne 10. 8. 2008. Soud dále stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 78 240 Kč. Důvodem zastavení řízení bylo zpětvzetí žaloby, které žalobci odůvodnili tím, že po podání žaloby stěžovatelka dobrovolně plnila. Výrok o náhradě nákladů řízení soud opřel o §146 odst. 2 o. s. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání stěžovatelky změnil usnesení soudu I. stupně ve výroku II. o nákladech řízení tak, že jí uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení každému z žalobců a) až e) částku 13 660,80 Kč a žalobci f) částku 9936 Kč; dále odvolací soud vyslovil, že žalobci nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení připomněl, že otázku, kdo zastavení řízení zavinil, je nutno posuzovat výlučně z procesního hlediska; to platí i pro otázku, zda byla žaloba podána důvodně. Mezi účastníky je podle odvolacího soudu nesporné, že jednatelem stěžovatelky a jejím jediným společníkem je pan L. K. Došlo-li v průběhu řízení dle tvrzení stěžovatelky k zaplacení žalovaných částek prostřednictvím ČSOB pojišťovny a. s., u které je pojištěn jediný spoolečník stěžovatelky a nárok žalobců byl uspokojen, dospěl i odvolací soud k závěru, že původně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatelky, resp. jediného společníka a jednatele stěžovatelky, za kterého plnila pojišťovna. Soud I. stupně proto dle názoru odvolacího soudu postupoval správně, když stěžovatelce uložil povinnost k náhradě nákladů řízení; odvolací soud pouze s ohledem na povahu procesního společenství rozvrhl částku mezi jednotlivé žalobce.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.
Podle §146 odst. 2 o. s. ř. je povinen hradit náklady řízení ten z účastníků, který zastavení řízení zavinil; byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
V souzené věci není sporu o tom, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. V souladu s ustálenou praxí se otázka, zda byla žaloba podána důvodně, posuzuje z hlediska procesního výsledku; je proto nerozhodné, zda žalovaný (v dané věci stěžovatelka) je či není pasivně legitimován, jinak řečeno, zda je nositelem subjektivní hmotněprávní povinnosti. Podstatné je pouze to, zda žalobcův požadavek byl uspokojen, bez ohledu na to, zda k tomu měl žalovaný povinnost. Z hlediska procesního výsledku je zřejmé, že v souzené věci žalobci vzali zpět žalobu, která byla ve smyslu §146 odst. 2 podána důvodně.
Druhou podmínkou pro uložení náhrady nákladů řízení žalovanému je okolnost, že k zastavení řízení (o důvodně podané žalobě ve shora uvedeném smyslu) došlo pro chování žalovaného. Argumentace stěžovatelky, že s celou záležitostí nemá nic společného, neboť pasivně legitimován byl pan L. K. a právě za něj, a nikoliv za stěžovatelku, pojišťovna žalobcům plnila, je ryze formální a zakrývá podstatu věci. Přiléhavé je naopak odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který poukázal na okolnost, že pan L. K. je jediným společníkem a jednatelem stěžovatelky; již z tohoto hlediska nemůže dle názoru Ústavního soudu obstát tvrzení stěžovatelky, že s celou záležitostí nemá nic společného. Prohlédl-li za této situace odvolací soud skrz formálně odlišnou právní subjektivitu právnické osoby až k jejímu jedinému společníku a jednateli, a dospěl-li k závěru, že plnění pojišťovny za tuto osobu lze přičíst stěžovatelce, nevidí Ústavní soud na tomto závěru nic ústavně nekonformního. Napadené usnesení je řádně odůvodněno a se všemi relevantními okolnostmi se dostatečně vypořádává; nelze jej proto považovat za projev svévole či libovůle, a zdejší soud na něj v podrobnostech odkazuje.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že právní názor stěžovatelky, dle nějž věcná legitimace patří mezi procesní podmínky, je neudržitelný. Procesní podmínky jsou předpoklady ryze procedurální povahy, které soudu umožňují rozhodnout ve věci samé. Věcná legitimace vyplývá naproti tomu z práva hmotného, a její existence není předpokladem meritorního rozhodnutí, nýbrž úspěšnosti žaloby. To se také projevuje ve způsobu rozhodnutí: pro nedostatek procesních podmínek soud usnesením procesní povahy řízení zastavuje, zatímco pro nedostatek aktivní či pasivní věcné legitimace žalobu meritorně zamítá.
Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 29. března 2011
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu