ECLI:CZ:US:2011:1.US.535.11.1
sp. zn. I. ÚS 535/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti A. P., zast. JUDr. Jiřím Janebou, advokátem, sídlem Komenského 266, Hradec Králové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2010, č.j. 55 Co 375/2010-184, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28.4.2009, č.j. 13 C 2/2006-135, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"). K věci uvedla, že podanou žalobou se u obvodního soudu domáhala vydání rozsudku, kterým by vedlejší účastník byl povinen zaplatit jí náhradu za nemovitosti nevydané podle zák. č. 229/1991 Sb., a to v celkové výši 419 792,- Kč. Obvodní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 690,- Kč ve formě cenných papírů nemajících povahu státního dluhopisu (výrok I.), ohledně částky 376 144,- Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.), zastaveno bylo řízení o určení, že náhrada se má poskytnout dle cenových předpisů platných ke dni 24.6.1991 (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Rozsudek obvodního soudu napadla stěžovatelka odvoláním, které bylo proti výroku I. odmítnuto a další výroky byly potvrzeny. Stěžovatelka dále uvedla, že proti rozsudku městského soudu podala dovolání. Tato skutečnost byla potvrzena sdělením jejího právního zástupce ze dne 14.10.2011 a doplněna informací, že dovolací řízení je u Nejvyššího soudu vedeno pod sp.zn. 28 Cdo 1546/2011.
Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň Ústavní soud. Jestliže stěžovatel využije možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná.
Podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu]. Z uvedeného plyne, že pokud stěžovatel neuplatnil mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, a podal-li ústavní stížnost, nelze ji za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Pokud by však stěžovatel mimořádný opravný prostředek uplatnil a bylo o něm rozhodnuto tak, že nebyl přípustný, připadá v úvahu aplikace ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, dle něhož platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Stěžovateli tedy zůstává zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti proto není v praxi důvod, neboť i v situaci, kdy by dovolací soud naznal, že dovolání není přípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež tomuto rozhodnutí dovolacího soudu předcházela, odmítnout pro opožděnost.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. října 2011
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj