ECLI:CZ:US:2011:1.US.911.10.1
sp. zn. I. ÚS 911/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelů a) M. S., zastoupené Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, a b) K. S., proti průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 16 C 33/2004 a sp. zn. 29 C 267/94, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Oba stěžovatelé podali jimi společně sepsanou ústavní stížnost. Stěžovatelé nebyli zastoupeni advokátem a z návrhu nebylo patrné, čeho se domáhají a z jakých důvodů; Ústavní soud proto vyzval stěžovatele k odstranění těchto nedostatků, poučil je, jak mají postupovat a jaké budou následky nevyhovění výzvě. Vytýkané nedostatky odstranila ve lhůtě pouze stěžovatelka a), druhý stěžovatel b) se nejen ve lhůtě pro odstranění nedostatků, ale ani do dnešního dne nenechal zastoupit advokátem, resp. nepředložil soudu speciální plnou moc pro zastupování v řízení o ústavní stížnosti.
Plnou moc udělila advokátu pouze stěžovatelka a); proto i podání advokáta, jímž byly odstraněny vady ústavní stížnosti, lze považovat pouze za procesní úkon stěžovatelky a), a nikoliv též stěžovatele b). Z tohoto důvodu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele b) pro nedostatek povinného zastoupení advokátem a pro neodstraněné vady podání dle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Po odstranění vad je z ústavní stížnosti stěžovatelky a) zřejmé, že stěžovatelka brojí proti porušování práva na projednání věci bez zbytečných průtahů, resp. v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Stěžovatelka a) proto navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a vyslovil, že Okresní soud v Karviné průtahy v řízeních vedených pod sp. zn. 16 C 33/2004 a 29 C 267/94 zasáhl do základního práva stěžovatelky zaručeného citovanými ustanoveními; stejného výroku se domáhá i ve vztahu k postupu Krajského soudu v odvolacím řízení, jemuž má být navíc uloženo, aby nepokračoval v průtazích a o odvolání stěžovatelů proti rozsudku ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 16 C 33/2004, neprodleně jednal.
Ještě předtím, než je možné zabývat se ústavní stížností věcně, je vždy nutné přezkoumat, zda jsou splněny veškeré procesní náležitosti stanovené zákonem. Pokud některá z nich chybí, nemůže být ústavní stížnost přijatelná k věcnému projednání.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, coby procesního prostředku ochrany základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ta vychází z toho, že základní práva jsou pod ochranou soudní moci jako celku (čl. 4 Ústavy České republiky), a proto je zásah Ústavního soudu zásadně možný toliko v situaci, kdy jsou bezúspěšně vyčerpány veškeré ostatní prostředky nápravy, které zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Výše uvedené platí jak obecně, tak i konkrétně ve vztahu k průtahům v řízení. V právním řádu je (mimo ústavní stížnosti) zakotvena ochrana dvojí, jež zcela pokrývá návrh stěžovatelky a). V §174a zákona o soudech a soudcích je upraven návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům. Kromě toho je možné v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, uplatnit nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu za porušení povinnosti vydat rozhodnutí nebo učinit úkon v přiměřené lhůtě (§31a citovaného zákona). Stěžovatelka a) přitom vůbec nezmiňuje, že by nárok na přiměřené zadostiučinění uplatnila. Ohledně návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu stěžovatelka a) sice obecně tvrdí, že jej podala, avšak jak zjistil ze spisu Ústavní soud, šlo o návrh na určení lhůty k jednání před soudem I. stupně poté, co jeho rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem rozsudkem ze dne 26. 11. 2007. Vzhledem k tomu, že v současné době se řízení nachází ve stadiu odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 28. 1. 2010 a že stěžovatelka brojí proti průtahům v tomto odvolacím řízení, nelze předchozí návrh podle §174a zákona o soudech a soudcích, učiněný za zcela jiné procesní situace a vztahující se k jinému procesnímu úkonu, považovat za úkon, jímž byly vyčerpány zákonné prostředky nápravy. Z tohoto důvodu je ústavní stížnost stěžovatelky a) nepřípustná. Nad rámec uvedeného je Ústavní soud nucen konstatovat, že i kdyby byla ústavní stížnost stěžovatelky a) přípustná, byla by zjevně nedůvodná, neboť především s ohledem na procesní postup samotných stěžovatelů nelze podle obsahu spisu usuzovat, že by bylo porušeno právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, resp. bez zbytečných průtahů.
Ze shora vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost stěžovatelky a) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná, podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 10. března 2011
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu