ECLI:CZ:US:2011:2.US.1207.11.1
sp. zn. II. ÚS 1207/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky ARGEMON INVEST, s. r. o., se sídlem Dr. Stejskala 113/2, 370 01 České Budějovice, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 30a, 370 01 České Budějovice, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14. února 2011, č. j. 15 EC 2215/2010-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka se podanou stížností domáhá zrušení výroku II. o náhradě nákladů řízení v záhlaví označeného rozsudku s tvrzením, že postupem obecného soudu byla porušena ústavně zakotvená pravidla, zejména její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, garantované čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Výrokem I. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalobkyni (stěžovatelce) zaplatit částku 5.060 Kč s příslušenstvím, a výrokem II. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 11.820 Kč. Okresní soud v Českém Krumlově tedy napadeným rozsudkem návrhu žalobkyně ve věci samé vyhověl, avšak na nákladech řízení jí přiznal pouze částku 11.820 Kč, když tyto náklady sestávají z paušální odměny advokáta dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 9.000 Kč, dvou režijních paušálů po 300 Kč (převzetí zastoupení a sepis žaloby), DPH ve výši 20% v částce 1.920 Kč a soudního poplatku ve výši 300 Kč. Jako neúčelné uplatňování práva soud vyhodnotil situaci, kdy zástupce žalobkyně podal proti stejnému žalovanému ze stejného titulu, ve stejný den pět samostatných žalobních návrhů.
II.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje dosavadní průběh řízení, přičemž zdůrazňuje, že odvolací soud nezohlednil skutečnost, že v řízení bylo spojeno celkem 5 věcí, které byly zahájeny samostatnými žalobami, od čehož se mělo odvíjet rozhodnutí o nákladech řízení. Stěžovatelce měly být přiznány náklady řízení v celkové výši 15.900 Kč, když tyto náklady mají sestávat z paušální odměny advokáta dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 9.000 Kč, deseti režijních paušálů po 300 Kč (převzetí zastoupení a sepis žaloby v každé jednotlivé právní věcí), DPH ve výši 20% v částce 2.400 Kč a z pěti zaplacených soudních poplatků z každého podaného žalobního návrhu vždy po 300 Kč. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že projednává-li soud ve společném řízení více sporů nebo jiných právních věcí, považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá z těchto věcí za samostatnou. U každé takové věci je dle stěžovatelky třeba samostatně posoudit podle zákonem stanovených hledisek míru úspěchu či neúspěchu účastníků řízení a v každé jednotlivé věci stanovit, zda je v ní dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle ustanovení §142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Opodstatněnost této ústavní stížnosti spatřuje stěžovatelka v nepřiznání zákonem (§142 odst. 1 o. s. ř.) stanoveného práva na náhradu účelně vynaložených nákladů pro účastníka, který měl v řízení plný úspěch. Okresní soud v Českém Krumlově na jedné straně uznal zásadu úspěchu stran ve sporu a přiznal jí proto i právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení advokátem, některých hotových výdajích a jednom zaplaceném soudním poplatku. Na druhou stranu ohledně zbývajících nákladů řízení vzniklých stěžovatelce rozhodl, že náhrada těchto nákladů jí nepřísluší, když se nejedná o účelně vynaložené náklady, neboť by tyto nevznikly, kdyby stěžovatelka uplatnila jednotlivé nároky vůči žalovanému jedním žalobním návrhem. Dle mínění stěžovatelky jde o postup soudu, který je vnitřně protikladný a v rozporu s platnou právní úpravou. Jeví se tedy jako nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, neobdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil, v plné výši. Z výše uvedeného dle stěžovatelky vyplývá, že soud prvního stupně nerespektoval jednoznačné znění kogentní právní normy, čímž zatížil své rozhodování prvkem libovůle. Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu, kdy nesprávná aplikace práva může být důvodem pro zrušení rozhodnutí obecného soudu. Za daných okolností se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat.
III.
4. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
5. Ústavní soud dále podotýká, že v podstatě totožnou ústavní stížností, týkající se rovněž rozhodování Okresního soudu v Českém Krumlově, kde bylo spojeno několik věcí dohromady, se Ústavní soud zabýval ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1460/11. V této věci dospěl k závěru o neopodstatněnosti ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že se obsahově jedná o shodnou ústavní stížnost, není důvod se od závěrů obsažených v citovaném usnesení odchylovat ani v této věci. Ústavní soudu proto pro stručnost odkazuje na celé odůvodnění citovaného rozhodnutí, přičemž zdůrazňuje toliko, že pokud došel obecný soud k závěru, že některé z nákladů stěžovatelky nebyly uplatněny účelně a své rozhodnutí řádně a náležitě zdůvodnil v souladu s §157, §169 o. s. ř., přesvědčivě vyložil důvody, proč nebyly náklady řízení přiznány v plné výši, nejde v žádném případě o projev libovůle či následek svévolného rozhodování. Lze přisvědčit názoru obecného soudu, že není účelným uplatňováním práva podání pěti samostatných žalob se stejným právním základem, proti stejnému žalovanému, ve stejný den a zaplacení pěti soudních poplatků. V tomto případě jde o právní závěry ústavně nezávislého soudu, do jehož rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustný.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daných případech došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2011
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu