ECLI:CZ:US:2011:2.US.1280.11.1
sp. zn. II. ÚS 1280/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. S., zastoupené Mgr. Janou Sumarovou, advokátkou, se sídlem Mírové náměstí 3d/519, 703 00 Ostrava - Vítkovice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2010 sp. zn. 9 Co 1119/2010 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 7. 2009 sp. zn. 51 E 756/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 29. 4. 2011, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 5. 2011 a doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 5. 2011 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích základních práv garantovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě byl vůči stěžovatelce podle vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. 11 Co 821/2006 nařízen výkon rozhodnutí. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě bylo odvolání stěžovatelky podle ust. §254 odst. 2 věty druhé po středníku o. s. ř. odmítnuto. Argumentace stěžovatelky, která je totožná jako v řízení před obecnými soudy, vychází z kritiky nalézacího řízení, když dle stěžovatelky je to zatíženo vadami, neboť oprávněný v nalézacím řízení byl zastoupen právním zástupcem na základě neplatné plné moci.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [ust. §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy svévolně neaplikovaly podústavní právo (srov. např. nález ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 321/03, Sb. n. u., sv. 33, str. 371, 374-375).
Stěžovatelkou předložené námitky jsou v podstatě opakováním námitek uplatněných v řízení před obecnými soudy, která předcházela řízení o nařízení exekuce, a nejsou proto relevantní. Všechny námitky stěžovatelky se nadto pohybují v rovině jednoduchého práva, a jak řečeno, nevztahují se k napadeným rozhodnutím. Stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy dospěly k závěru, který lze ústavně právně akceptovat. V rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky, když krajský soud vyložil, proč argumentaci stěžovatelky nepovažoval za rozhodnou pro nařízení exekuce. Naopak, rozhodnutí okresního soudu je dostatečně vyargumentováno; odvolací soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádal, při rozhodování přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotil a právní normy aplikoval s ohledem na ústavní principy obsažené v Listině, přičemž své rozhodnutí řádně odůvodnil. Obecné soudy ústavně přijatelně, na základě provedeného dokazování, zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu, a proto Ústavní soud nevidí důvod k zásahu.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích tvrzené porušení základních práv stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu