ECLI:CZ:US:2011:2.US.1302.11.1
sp. zn. II. ÚS 1302/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. Z. J., zastoupeného JUDr. Davidem Kourou, advokátem Advokátní kanceláře v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 8 Cmo 187/2010-130 ze dne 13. 12. 2010 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j . 45 Cm 68/2008-121 ze dne 8. 7. 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, který rozhodl, že se opravuje v záhlaví směnečného platebního rozkazu, vydaného týmž soudem dne 12. 5. 2008 pod č.j. 53 Sm 361/2005-67 a stejně tak i v záhlaví rozsudku vydaného dne 30. 6. 2008 týmž soudem v Plzni pod č.j. 45 Cm 68/2008-80, nesprávně uvedené označení žalobkyně, a to z nesprávně uvedeného M. P., zákonná zástupkyně nezl. M. P., na správné označení, které zní nezl. M. P., zastoupená zákonnou zástupkyní M. P., právně zastoupené JUDr. Z. V., advokátem. Stěžovatel rovněž požaduje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí vrchního soudu, kterým bylo k jeho odvolání prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
Stěžovatel uvádí, že žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 23. 12. 2005 se žalobkyně domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by žalovanému (stěžovateli) bylo uloženo zaplacení částky 230 000 Kč s příslušenstvím. Dne 6. 1. 2006 byl Krajskému soudu v Plzni doručen přípis označený jako "Doplnění - oprava označení žalobkyně'', v němž žalobkyně doplňuje - opravuje svou žalobu ze dne 22. 12. 2005, pokud se týká označení žalobkyně výše uvedeným způsobem.
Krajský soud tento přípis pominul a dne 12. 5. 2008 vydal směnečný platební rozkaz, kde v záhlaví jako žalobkyni označil M. P. Námitkové řízení, které skončilo vynesením rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2008, byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. O odvolání stěžovatele nebylo Vrchním soudem v Praze dosud rozhodnuto.Vrchní soud dne 11. 6. 2009 vrátil spis bez věcného vyřízení krajskému soudu s tím, že je třeba opravit označení žalobkyně v uvedených rozhodnutích.
Stěžovatel má za to, že Krajský soud v Plzni měl podání žalobkyně ze dne 6. 1. 2006 podle jeho obsahu posoudit jako návrh na záměnu účastníků podle §92 odst. 2 o. s. ř., neboť zcela chybné označení účastníka řízení nelze napravit opravou chyby v psaní dle §164 o. s. ř. Postup zvolený obecnými soudy vykazuje znaky svévole a významným způsobem porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že žalobu (ve znění podání právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 1. 2006) podala nezl. M. P., zastoupená zákonnou zástupkyní M. P. Vzhledem k tomu, že nedopatřením ze strany soudu došlo k nesprávnému označení žalobkyně v záhlaví platebního rozkazu i v následném rozhodnutí krajského soudu, soud své pochybení napravil postupem dle §164 o.s.ř. Odvolací soud dovodil, že podáním žalobkyně ze dne 5. 1. 2006 byla v souladu s ust. §43 o.s.ř. odstraněna vada žaloby a zjevnou nesprávnost v písemném vyhotovení uvedených rozhodnutí tak bylo možné opravit dle §164 o.s.ř.
Ústavní soud zdůrazňuje, že jak ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Ústavní soud rovněž připomíná, že neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva, či perfekcionalisticky "předělávat řízení", ale posoudit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je totiž i její subsidiarita, z níž plyne také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti obecných soudů, do níž na základě své kasační pravomoci ingeruje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv. Ústavní soud musí mít na zřeteli především zájem na zachování spravedlivého občanského soudní řízení jako celku, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, a to ve vztahu ke všem účastníkům řízení.
V daném případě je zřejmé, že soud postupem dle §164 o.s.ř. napravil své pochybení, spočívající v tom, že včas nereagoval na upřesnění žaloby ze strany žalobkyně. V projednávané věci nebylo pochyb o tom, že na straně žalující vystupuje nezletilá zastoupená zákonnou zástupkyní, bylo zřejmé, vůči komu žaloba směřuje a co je předmětem řízení. O věci samé přitom dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
Ústavní soud v projednávané věci, jejímž předmětem bylo posouzení vytýkané neústavnosti rozhodnutí, jimiž došlo "pouze" k opravě zřejmé nesprávnosti v záhlaví předmětných rozhodnutí, nedostatky opodstatňující jeho zásah neshledal.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2011
Jiří Nykodým
předseda senátu